...a i když nebe potemní, a vše se zdá být ztraceno, nikdy se nevzdáš, dokud máš za co bojovat.
Povídka je na základě filmu Kingsglaive: Final Fantasy XV (de facto úvod do hry), a hry Final Fantasy XV, ale odehrává se před obojím.
#Dokončená série o 4 dílech, 2017#
Doufal, že se mu podaří se dát do následujícího dne trochu dohromady, ale bylo to jen horší. Nyx už ho nijak nekontaktoval – ne, že by Noctis čekal něco jiného, a Noctis se celou noc a den topil ve vlastních myšlenkách. Když tedy nadešel čas, aby se s Nyxem znovu sešel, nedokázal se k tomu přinutit. Copak tam mohl jít? Podívat se na Nyxe, a vědět, že cokoliv řekne a udělá, bude bráno jako příkaz, nebo i jen prosté přání od jeho pána? Zbaběle se zavřel doma, a zoufale se snažil soustředit na nějakou politickou teorii, kterou se měl podle Ignise naučit nazpaměť. Jenže na tyhle věci se nedokázal soustředit ani za normálních okolností, natož teď. A rozhodně tomu nepomohlo zaklepání na dveře. Všichni, na kterých záleželo, věděli, že princ má mít touhle dobou trénink, takže nebylo zrovna těžké odhadnout, kdo za dveřmi stojí. Noctis se neodvažoval pomalu ani dýchat. Na stole mu ale telefon zapípáním oznámil novou SMS, a černovlasý leknutím málem vyletěl z kůže.
„Chci si s tebou jen promluvit. N.“
„O čem chceš mluvit?“ Naťukal Noctis vpravdě debilní odpověď.
„O tom, co se stalo předevčírem. Myslím, že sis to špatně vyložil.“ Noctovi se sevřel hrudník náhlou úzkostí. Nakonec měl princ tedy pravdu. Noctis ho už chtěl poslat k čertu, když přišla další zpráva.
„Napsal jsem to blbě, promiň. Otevři ty dveře, nebo se skrz ně teleportuju.“ To nebylo fyzicky možné, a oba to věděli, ale Noctis se rozhodl mu vyhovět. S tou poslední zprávou se mu vloudilo malé zrnko naděje, že se přeci jen mýlil. Ostatně, nemohl se schovávat věčně. Ať už mu chtěl Glaive říct cokoliv, tak mu to řekne - teď, nebo jindy. Otevřel dveře.
Nyx se pousmál, byť to bylo zjevně spíš zdvořilostní gesto, než vyjádření jeho pocitů, a vešel dovnitř. Zběžně se rozhlédl po princově domově - spíš ze zvyku obhlédnout prostředí, než že by ho skutečně nějak zvlášť zajímalo, jak si Noctis žije. Ne v dané situaci.
„Tak?“ Zeptal se netrpělivě princ, jen co za vojákem zavřel dveře.
„Co tě tak žere? Myslel jsem, že jsme se jasně domluvili,“ Vrátil mu otázku Glaive.
„Nic mě nežere.“ Odsekl mladík.
„Ne? Takže mi chceš tvrdit, že se chováš normálně?“
„Co je ti vůbec potom?!“ Vyštěkl Noctis, jakkoliv mu něco uvnitř říkalo, že se chová jako idiot. Než se nadál, Nyx ho chytil za límec košile, a nevybíravě ho přimáčknul na nejbližší zeď.
„Co je mi potom?!“ Zavrčel Glaive, a ještě Nocta posunul po zdi nahoru, takže stál mladší muž na špičkách, a v úrovni Nyxových očí.
„Teď děláš, jak ti na mně záleží, ale nikdy jsem pro tebe nebyl nic víc, než spratek, kterýho musíš trpět, a poslouchat! Za pár tejdnů zmizíš zpátky mezi Glaives a na všechno zapomeneš!“
„Jak jsi na něco takovýho u všech bohů přišel?“ Nyx nijak neskrýval své zmatení. Noctis mlčel, a otočil hlavu, aby se na staršího muže nemusel dívat přímo.
„Mluv se mnou, Noctisi! Co se ti sakra honí v tý tvý palici?“ Naléhal Nyx, který se nemohl ubránit dojmu, že tahle chvíle mezi nimi je minimálně stejně zásadní, jako ta předevčírem.
„Nikdo... nikdo se mnou nezůstává, když nemusí. Ignis... Gladio... i ten Prompto mi řekl, že do mýho světa prostě nepatří, a ostatní jsou se mnou jenom proto, že je to jejich práce… i ty...“ Veškerý vztek z princova hlasu vyprchal, a teď zněl vyčerpaně a zoufale. Nyx pomalu povolil svůj stisk, ale Noctise nepustil. Místo toho si ho přitáhl do pevného objetí.
„To je taková hovadina...,“ usmál se starší muž do Noctových vlasů, a přitiskl si ho k sobě ještě víc. Noctis se nezmohl na jediné slovo, ale po chvilce dal Nyxovi ruce kolem pasu, v naznačení, jak moc fyzický kontakt oceňuje.
„Nic z toho, co jsem pro tebe udělal – ani tréninky, ani ty výlety, a rozhodně ne ten polibek – nebylo z povinnosti! Vážně nevim, jestli se mám urazit, že tě to vůbec napadlo, nebo tě politovat, že si myslíš, že by pro tebe nikdo nic neudělal jen tak.“
„Promiň, Nyxi, promiň, je mi to líto,“ šeptal Noctis.
„Ty to vážně nechápeš, co?“ Odtáhl se od něj starší muž, aby se mu mohl podívat do očí. Noctis jen tázavě povytáhl obočí.
„A možná jsem se ani nevyjádřil úplně jasně včera – mimo jiné proto, že jsou věci, který se prostě po telefonu neříkaj.“
„Jako třeba co?“
„Jako třeba když chceš někomu poprvé říct ‚miluju tě‘, ale nevíš, jestli je to dobrej nápad. Jestli tím toho druhýho spíš nevyděsíš. A po telefonu prostě není způsob, jak bych mohl odhadnout, jestli to můžu říct, jestli to na tebe nebude příliš.“ Noctis se prudce nadechl, a ve tváři se mu usadil šokovaný výraz.
„Takže už máš, doufám, jasno, jak vážně to myslim.“ Promluvil znovu Nyx.
„Já… tebe taky…,“ vysoukal ze sebe princ, stále ještě trochu omráčený Nyxovým vyznáním.
„Mohl bys to aspoň říct pořádně, když už to říct chceš,“ usmál se na něj Glaive, kterému se v očích usadilo něco vzácného, co rezonovalo někde hluboko uvnitř Noctise. Něco, co princ předtím občas zahlédl, ale nikdy ne na dlouho.
„Miluju tě,“ pronesl Noctis poněkud přiškrceně, ale v tu chvíli z něj spadla obrovská tíha, kterou do té chvíle ani nevnímal.
„No vidíš, ani to nebolelo. Je ti líp?“ Noctis v odpověď přikývl.
„Určitě?“ Ujišťoval se starší muž.
„Určitě,“ přitakal princ.
Nyx ho pomalu pustil, aby se mu mohl podívat do očí. Noctis čekal nějaké kázání, nebo aspoň výzvu k tomu, aby Galahďanovi vysvětlil, co přesně a proč se právě stalo, ale Nyx ho místo toho začal líbat. Nejdřív jen pomalu klouzal po Noctových rtech, než mu položil ruku jednu na tvář, a druhou ho chytil kolem pasu. Noctisovi sice skutečně bylo líp, ale ta prázdnota, kterou si v sobě za ty dva dny zvládl vypěstovat, se stále hlásila o slovo, a princ byl připraven ji zkrátka umlčet jednou provždy. Chvíli si prsty jen tak hrál s ozdobami Nyxovy uniformy, než ji začal rozepínat. Glaive prince na moment pustil, aby si mohl kabát sundat, ale nepřestal Noctise líbat. Jakmile těžký kus oblečení dopadl na zem, sám se rukou vloudil pod Noctovo tričko. Mladík ho ochotně napodobil.
Noctis si nebyl úplně jistý, jak se dostali do ložnice - pravděpodobně je tam nasměroval Nyx, protože černovlasý byl příliš zaměstnán snahou rozepnout poslepu Nyxův pásek, a zároveň se ho pokoušet donutit k prohloubení polibku. Jenže Glaive byl trpělivý, a nehodlal degradovat jejich první sex na rychlovku na koberci v předsíni. Noctis nicméně nechtěl čekat ani o vteřinu déle, než bylo nezbytně nutné, a jakmile byli v těsné blízkosti postele, donutil se trochu soustředit ve jménu vyššího cíle. Nyxe překvapilo, jakou sílu byl princ schopen vyvinout, aby ho donutil padnout zády na postel, ale odpor klást nehodlal. Noctovi se povedlo někde po cestě Nyxův pásek přeci jen rozepnout, a teď s ním udělal krátký proces.
„Možná bych si měl sundat boty, později by to mohl být trochu problém,“ navrhnul Glaive. Noctis se nad tím ani nezamyslel, a zkrátka pokračoval ve svém plánu. Vydrápal se na postel za Nyxem, a bez váhání se mu posadil na boky. Starší z mužů se usmál, ocenivší pohled, který se mu nabízel. Bez toho, aby se nějak vzpíral, se mu podařilo prince zbavit trička, a černovlasý mu rozhodně nezůstal nic dlužen – jakkoliv bylo svlékání vleže dost neefektivní. Noctis se naklonil dopředu, opřel se rukama vedle Nyxovy hlavy, a zapletl prsty do drobných copánků v Nyxových vlasech. Nejednou se přistihl při zamyšlení, jak je možné, že na někom, jako byl Glaive, něco takového nevypadá směšně, ale k Nyxovi to zkrátka patřilo stejně neodmyslitelně, jako drzé řeči a neúcta k autoritám.
„Nad čím přemýšlíš?“ zeptal se tiše voják, zatímco trousil jemné polibky podél Noctovy čelisti.
„Že seš zvláštní,“ přiznal Noctis, a naklonil hlavu, aby Nyxovy rty dosáhly na krk.
„To mám brát jako urážku,“ a Noctis by přísahal, že na krku ucítil zuby, „nebo kompliment?“
„Kompliment. Líbí se mi, jakej seš.“ Nyx se místo odpovědi jen pousmál, než pokračoval ve své zábavě. Noctis se k němu přimkl těsněji, a poprvé zaváhal, když si díky těsnému kontaktu uvědomil, co přesně s ním Nyxova pozornost dělá. Neměl ale možnost s tím cokoliv udělat, protože záhy ucítil Nyxovu ruku na svých zádech, a jen pár okamžiků poté sklouzla podstatně níž. Noct se vzpamatoval, a rozpomněl se, že je vlastně nahoře. Kdyby Glaive chtěl, mohl prince kdykoliv zpacifikovat, a role vyměnit, ale zdálo se, že nemá problém se svěřit do Noctových rukou. Mladík se narovnal zpátky do sedu, aby se mohl pořádně podívat na muže pod sebou. Co přesně svým neuváženým pohybem způsobil, mu došlo, když Nyx zalapal po dechu, prohnul se v zádech, a zaryl mu nehty do stehen. Noctis si až v té chvíli uvědomil, že mu Nyx nevěnoval jen nějakou iluzi kontroly. Glaive byl jeho. V pravém smyslu toho slova. Veškerá nervozita ho s tou myšlenkou přešla. Jemně chytil Nyxovu pravačku, a s veškerou sebejistotou korunního prince si ji vtiskl do rozkroku. Nyx jeho počínání sledoval přivřenýma očima, a na rtech mu hrál spokojený úsměv. Nenechal se pobízet dvakrát, a palcem pomalu přejel bouli v Noctových kalhotách. Ten jen tak tak potlačil zasténání, za což si vysloužil nespokojené zamlaskání.
„Ne, ne, ne, chci tě slyšet,“ zavrněl Galahďan, a pohyb zopakoval, tentokrát s větším důrazem.
Noctis zaskučel, a pokusil se přirazit, v touze po dalším kontaktu. Nyx zatnul zuby, když mu princ svou snahou neúmyslně způsoboval totéž, co Glaive jemu. Ještě se ale nechtěl tak úplně poddat chtíči. Přesunul ruku trochu výš, a zkušeným hmatem Noctovi rozepnul kalhoty. Zip ale rozepínal jen velmi pomalu, a vychutnával si bezmoc a zoufalost, s jakou se princ pokoušel jeho hru uspíšit. Zip ovšem nebyl nijak dlouhý, a dál už svého prince ani trápit nechtěl. Ostatně, pořad ještě měl na sobě trenýrky. Opatrně, ale pevně ho rukou sevřel skrz tenkou látku, a Noctis ze sebe vypravil přidušený výkřik, a musel oběma rukama zapřít o Nyxův hrudník, aby zůstal alespoň v náznaku vzpřímené pozice.
Nyx ho vytrvale dráždil až do chvíle, kdy se Noctovo tlumené vzdychání změnilo v hlasité steny, a princ se pomalu utápěl v jeho dotycích. Snad nikdo ho nepoctil zhrzenějším pohledem, než Noctis, když z něj Nyx sundal své ruce, a shodil ho na postel vedle sebe.
„Jen se neboj, ještě jsem s tebou neskončil,“ uklidnil ho Glaive, a jal se nejdřív konečně sundat svoje boty, kalhoty a spodní prádlo, a posléze zbytky Noctova oblečení. Nyx uvažoval, že Noctisovi nechá velení i nadále, ale princ, teď nahý a ležící na temně modrých přikrývkách, k němu natáhl ruce v jasné výzvě, aby byl starší muž nad ním. Glaive se na něj chvilku jen díval, a snažil si zapamatovat každý detail toho výjevu. Kdo ví, jestli ho ještě někdy takhle uvidí.
„Kdyby sem teď vtrhla stráž, a na místě mě zabili za zneuctění korunního prince, tak bych umřel bez jakýchkoliv výčitek.“ Pronesl nahlas k mladíkovi, než konečně splnil jeho přání.
„Já doufám, že nepřijde nikdo. Toho vyrušování mám plný zuby,“ pousmál se Noctis. Chytil Nyxe za jeden z jeho copánků, a přitáhl si ho pro hluboký polibek. Zatímco si princ uzurpoval jeho ústa, Glaive ho hladil na prsou, a pomalu, velmi pomalu rukou klouzal níž. Noctis sebou občas škubnul, a Nyx se do polibku usmál, když si uvědomil, že je mladík zkrátka lechtivý. Toho ještě v budoucnu nepochybně využije, ale teď si jeho pozornost žádaly důležitější věci. Když dlaní poprvé přejel po jemné kůži Noctovy erekce, cítil, jak princ ztuhnul, a zhluboka se nadechl. Jemně ho obemkl prsty, tak akorát na to, aby mezi nimi byl kontakt, ale zdaleka ne dost na to, aby z toho mohl Noctis něco vytěžit.
„Nyxi…“ zašeptal princ jeho jméno, a Glaive si byl jistý, že vzpomínka na tenhle okamžik povede ke chvílím, kdy se vzbudí uprostřed noci s mokrým flekem na peřině. Noctis ze svého titulu už dávno nemohl být ani úplně naivní, ani sladce nevinný, ale přesně tak teď působil. A Nyx byl možná elitní voják, a spoustu věcí si nepřipouštěl, ale tohle se ho dotklo někde hluboko uvnitř. Nevěřil, že by Noctis dokázal předstírat to, co mu Glaive četl ve tváři, a co všechno řekl jen způsobem, jakým vyslovil jeho jméno.
Jedinkrát Noctise pevněji stiskl, za což se mu černovlasý odměnil zasténáním, než mu podsunul ruku pod zády, sedl si na nohy a prince si posadil na sebe. Ten se na něj díval s překvapením, a zvědavostí. Nyx se mu nepřestal ani na chvilku dívat do očí, když se pravou rukou vloudil mezi jejich těla, a sevřel v ruce jak sebe, tak Nocta. Princovy modré duhovky už se předtím trochu ztrácely v rozšířených zornicích, ale teď měl Noctis oči temné jako noc, po které byl pojmenován. Starší muž už déle neotálel, ačkoliv začal jen velmi zvolna. Noctis, který do té chvíle nevěděl, co s rukama, je položil Nyxovi kolem krku, aby se k němu mohl přitisknout ještě víc. Glaive, na to, jak byl za jiných okolností výřečný, byl teď až překvapivě tichý. Dýchal rychle a přerývavě, a jen občas, když v pevném sevření proti sobě ucítil Noctův puls, mu uniklo zavzdychání, či slůvko chvály.
Nyx cítil, jak mu Noctis zarývá nehty do zad, ale jen prohnul hřbet, aby mu to usnadnil. Ještě o trochu zesílil stisk, a nechal je dál klouzat proti sobě. Zabořil hlavu do Noctova krku, a bezmyšlenkovitě ho zasypával polibky. Princův hlas, vybičovaný vzrušením, i Nyxovým přáním ho slyšet, poskočil o oktávu výš, když zrychlil tempo. Noctis už pomalu ztrácel kontakt s realitou, a jen opakoval prosby a rozkazy, aby Nyx nepřestával. Ten ale nepotřeboval ani prosby, natož rozkazy. Sám už by nedokázal přestat, ani kdyby sebevíc chtěl.
„Nocte… Noctisi…“ zasténal, když se ho zmocnila první vlna orgasmu. Noctis jen párkrát přirazil, než vykřikl, a následoval Nyxe. Starší muž ho k sobě tiskl v medvědím objetí, a Noctis ho sevřel tak pevně, div ho nezačal škrtit.
První se vzpamatoval Nyx. Byl zadýchaný, zpocený a chvílemi jím ještě projel nějaký ten záchvěv, ale měl v náručí chvějícího se, a stále ne úplně vnímajícího Noctise, a na ničem jiném v tu chvíli nezáleželo. Vyprostil zpod sebe přikrývku, s trochou námahy si dokázal lehnout, aniž by Noctise pustil, a oba je přikryl. Leželi v tichu možná další půl minutu, než princ přišel trochu k sobě.
„Jsi v pořádku?“ odhrnul mu vlasy z očí, aby na něj lépe viděl. Noctis jen pomalu zavrtěl hlavou, což v Nyxovi vyvolalo nemalé obavy. Jen do chvíle, než se Noctis natáhnul, a políbil ho. Jen prosté přitisknutí rtů, nic víc.
„Teď už jo,“ pousmál se, než se opět ponořili do příjemného ticha.
„Zůstaneš?“ zašeptal Noctis, jakoby se bál i jen té otázky.
„Samozřejmě. Kdo by jinak hlídal tvoje klidný spaní?“ usmál se Nyx.
„Jsem rád, že ho hlídáš zrovna ty,“ odvětil, jen těsně před tím, než mu klesla víčka.
X
Když se Noctis probudil, byla už tma. Soudě dle toho, jak pravidelně a hluboce dýchal, Nyx spal. Noctis se mu v náručí trochu zavrtěl, aby osvobodil svojí pravou ruku, a mohl ji staršímu muži položit na tvář.
„Co se děje?“ zeptal se tiše Glaive, a Noctis sebou překvapeně škubnul.
„Ty nespíš?“
„Mám lehký spaní. Něco ti leží v žaludku, tak to vysyp, než tě to zase dožene.“
„Vrátíš se ke Glaives, viď? Ať řeknu cokoliv, tak odejdeš.“
„Můj návrat do aktivní služby neznamená, že už mě nikdy neuvidíš. Teda, znamenat nemusí, jestli nechceš.“
„Měl bych se s tím smířit, bylo by to lepší. A ty bys to dokázal, protože to víš. I když říkáš, že mě…“ zhluboka se nadechl, když cítil, že se mu do očí derou slzy.
„I když tě miluju? Nocte, tohle je… komplikovaný, a nehledě na to, jak moc jsem se snažil nějaký najít, tak to nemá optimální východisko. A přesto jsem teď tady. Jen ti to prostě nechci dělat ještě těžší. Máš toho víc než dost i bez toho, a já… já jsem přece Glaive – nějak se s tím popasuju.“
„Přál bych si bejt tak silnej..,“ přiznal Noctis, a zadíval se Nyxovi do očí. Světla města v místnosti vytvářela jen zdánlivou tmu, a když si na ni Noctovy oči přivykly, byl s to rozeznávat většinu detailů v Nyxově tváři.
„Ne, já jsem rád, že seš takovej, jakej seš. Máme ještě dva týdny, tak si s tím nemusíš lámat hlavu teď. Třeba tě ještě něčím vytočím, nebo tě začnu nudit, a budeš rád, že se mě můžeš zbavit.“ Pousmál se Glaive povzbudivě.
„Mohl bych tě nechat převelet ke Královským stážím…,“ pronesl Noctis, ačkoliv dobře věděl, že to je jen zbožné přání. Nyx náhle zvážněl.
„To není život pro mě, Nocte. Jsem u Glaives, protože se snažím splatit dluh, který splatit nelze. Než jsem poznal tebe, tak moje práce byla to jediný, co mě drželo při životě, a nutilo mě každej den vstát.“
„Já.. vím, jak je to pro tebe důležitý, ani jsem to nemyslel vážně… promiň.“
„Vím, že je to ode mě sobecký, ale chci to rozhodnutí nechat na tobě. Chci, abys k němu dospěl ty sám, protože seš chytrej kluk, a víš, co všechno se může stát, a co se naopak nikdy stát nemůže. A když se rozhodneš, budu vědět, že víš, co děláš, a budu vědět, že tě to nezničí.“
„Že vím, co dělám? Tak to si mě asi s někým pleteš.“ Zasmál se tiše Noctis.
„Tebe bych si nikdy nesplet,“ usmál se Nyx, než si mladšího muže přitáhl pro polibek.
„Teď toho je moc, tak na to nemysli. Jestli máš pocit, že to nedokážeš, tak ti s tím můžu pomoct,“ promluvil znovu Glaive po chvilce ticha, a přejel princi dlaní od hrudníku na břicho. Noctis bez dalších slov spustil ruku z Nyxovy tváře, a v plynulém gestu ji nechal sklouznout na jeho bok. Jestli mu bylo přáno strávit s Nyxem už jen dva týdny, tak je rozhodně nechtěl promarnit tím, že bude sedět v koutě, a brečet nad nespravedlností světa. Ne když měl Nyxe nahého ve svojí posteli, doslova na dosah ruky.
X
Noctis nedokázal říct, jestli někdy prožil šťastnější dva týdny, než ty s Nyxem. Vždycky tam někde na pozadí cítit tu beznaděj, která mu připomínala, jak málo času spolu mají, ale Nyx vymýšlel stále nové a nové způsoby, jak svého prince zabavit. Tréninky s ním začaly být skutečně náročné, jak se postupně dostával po zranění zpátky do formy, a ve volném čase bral Nocta do města tak často, jak to jen šlo, aby se někdo nezačal příliš vyptávat. Prakticky všechny výlety končily u Nyxe doma, a po většině tréninků ho naopak Noctis zatáhl k sobě.
Možná mu Glaive jejich první noc řekl, že Noctise přestane během těch dvou týdnů bavit, ale skutečnost byla přesně opačná. Jestli se něco změnilo, tak snad jen to, že chtěl s Nyxem být o to víc. Ale s tím, jak se konec jejich neoficiálních prázdnin blížil, tím více mu bylo jasné, jak se bude muset rozhodnout. Paradoxně právě proto, že na Nyxovi lpěl stále víc. Glaive měl nakonec pravdu, a Noctis si uvědomoval, kam jednotlivé volby povedou. Pokud s Nyxem zůstane, nebude ho moct vídat tak často. Věděl, že Kingsglaive má občas mise trvající i několik týdnů. A na každé z těch misí hrozilo, že se Nyx už nevrátí. Noctis by musel aspoň část svých citů odložit, protože kdyby se Nyxovi skutečně něco stalo, tak by se s tím nedokázal vyrovnat. Jizva na Nyxově břiše mu příliš často připomínala, že i elitní Glaive je pořád jen člověk. Jenže si byl jistý, že by si ten emoční distanc zkrátka nedokázal vnutit. Ne když si uvědomil, co s ním dělá každý Nyxův úsměv, a každý jeho dotek. Ne, jakkoliv ho i jen myšlenka na to bolela, tak si byl stále jistější, že Nyxův návrat k jeho jednotce bude zároveň jejich poslední rozloučení.
Nemohl po Nyxovi chtít, aby dělal svojí práci pořádně, což nevyhnutelně zahrnovalo nasazení vlastního života, a zároveň aby neustále myslel na Noctise, a na to, jak ho ušetřit bolesti. Nyx byl příliš loajální, a příliš zapálený, a takové rozpolcení by ho dříve či později zlomilo, tím si byl Noctis jistý. Přesto, když nadešel den jejich posledního tréninku, to bolelo ještě víc, než si Noctis vůbec dokázal představit. Útočil na Nyxe s větším odhodláním, než kdy dřív, jen aby trochu vyventiloval to, co cítil. Glaive si toho nepochybně všimnul, ale nijak to nekomentoval. Když pak skončili, Noctis se jen svezl podél zdi na zem, naprosto vyčerpaný. Nyx došel k němu, sám zpocený a zadýchaný, a Noctise svrběly prsty si ho přivolat blíž, a stáhnout k sobě pro poslední polibek. Nyx ho musel prokouknout, protože si sám přiklekl před prince, jemně vzal jeho tvář do dlaní, a věnoval mu dlouhý pohled, než ho začal líbat. Noctis ho pevně chytil za ramena, jakoby se bál, že jen co skončí, tak Glaive zkrátka uteče. Když se ale Nyx vzdálil, jen se na Nocta povzbudivě usmál.
„Věděl jsem, že se na tebe můžu spolehnout,“ promluvil tiše.
„Nepřipadá mi to jako dobrý rozhodnutí,“ přiznal Noctis upřímně.
„Někdy prostě nejsou dobrý rozhodnutí.“
„Nyxi…,“ začal Noctis omluvně, ale Glaive jen zavrtěl hlavou.
„Nelituju jedinýho dne, z těch posledních týdnů, včetně tohohle. A ani ty bys neměl. Budeš dobrej král, Nocte, i když to možná ještě sám nevidíš.“ Jestli se Nyx v tu chvíli cítil podobně, jako Noctis, nedával to na sobě znát. Princ se všemi silami chytil jeho slov.
„Budu se snažit… budu se snažit bejt takovým králem, kterej si zaslouží tvojí službu, Nyxi.“
„Bude mi ctí Vám sloužit, Výsosti.“
Žádné komentáře:
Okomentovat