Byl souzen a vyhnán, aby se naučil vážit si životů druhých. Zbaven téměř všeho, co ho odlišovalo od smrtelníků, kterými tak pohrdá, se Loki ocitá na stejném místě, kde utržil svou drtivou porážku. Ale zdá se, že ani to osudu nestačí a tak je záhy konfrontován s jedním z mála lidí, kteří mají skoro stejně nezdravé ego, jako on sám.
#Dokončená série o 12 dílech z let 2012 - 2013#
Zůstal v nemocnici čtyři dny a za celou tu dobu nepromluvil ani o slabiku víc, než bylo nezbytně nutné.
Nebyl zvyklý, že by se něco tak banálního, jako byl průstřel ramene, do dvou dnů plně nezahojilo. A
místo toho rána pořád bolela a nevypadala ani o trochu líp. Samozřejmě měl nějakou představu o lidech a
o tom, jak fungují, ale zakusit na vlastní kůži, jak snadno se dá člověk téměř zabít, bylo něco docela
jiného. Teprve v nemocnici mu plně došlo, k čemu ho to Odin odsoudil. Když se čtvrtý den odpoledne
objevil ve dveřích Stark, zabil ho alespoň pohledem.
„Přišels' dokončit, co jsi začal?“ zeptal se jedovatě. Stark něco podobného čekal.
„Kdybych tě chtěl zabít, nechal jsem tě tam ležet a vykrvácet, nebo tě prostě střelil do hlavy.“
Loki nenávistně přivřel oči, vědom si každým coulem své bytosti, že Stark, ten arogantní smrtelník, červ
na jeho botě, je teď silnější než on sám. Už jen jeho přítomnost v místnosti byla pro Lokiho ponižující.
„Rozhodl jsem se, že tě nepošlu v dárkovém balení S.H.I.E.L.D.u. Nemáš zač,“ pronesl Tony a vysloužil
si od Lokiho jeden zmatený pohled.
„Pod podmínkou, že se mnou budeš spolupracovat.“ Zelenooký Asgarďan se tvářil značně nedůvěřivě.
„Co bys z toho měl?“ zeptal se a Tony musel obdivovat jeho naprostou absenci pudu sebezáchovy. Právě
mu řekl, že ho nevydá organizaci, která ho chtěla rozsekat na tisíce malých kousíčků a že za to chce jen
jeho ochotu spolupracovat - a Loki na to co? Nebyl si jistý! Inu, pýcha předchází pád.
„Říkals', že jsi přišel o ta svoje kouzla, nebo jak tomu říkáte?“ Loki se znatelně naježil a Tony odtušil, že
to asi znamená souhlas.
„Jen jsem chtěl říct, že je mi to jedno. Chci, abys mi řekl, co víš, nic víc. A třeba během toho narazíš na
něco, co by ti mohlo zpříjemnit pobyt tady.“
„O tom značně pochybuji.“
„Jak myslíš. Každopádně, pokud chceš moji nabídku využít, tak vstaň a obleč se. Pokud ne, zůstaň ležet a
já zavolám Furymu, ať si tě tu vyzvednou.“ Loki si ho změřil dalším nenávistným pohledem, než se
konečně zvedl. Měl na sobě klasickou nemocniční košili a Tony se tak tak držel, aby se nezačal smát, ale
pak už by asi došlo na fyzické násilí.
„Nemám žádné oblečení,“ poznamenal Loki suše.
„Ahm, jasně. Myslel jsem na to,“ odvětil miliardář a hodil mu igelitku. Zelenooký z ní postupně vytáhl
černé džíny, světle zelenou košili, boxerky a pár ponožek. Až teď si geniální vynálezce uvědomil, že
zapomněl na boty, ale k jeho úlevě se ukázalo, že ty Lokiho neschytaly žádné krvavé cákance a tak neměl
personál důvod je vyhazovat. Sice vůči zbylému oblečení působily vysoké kožené boty tak trochu jako
pěst na oko, ale bylo to lepší, než kdyby se musel s Lokim dohadovat o tom, že do auta odejde bos.
Zarazilo ho, když se k němu Loki otočil zády a shodil ze sebe kus bílého hadru. Vyjma obvazů přes
hrudník a rameno na sobě neměl ani škrábanec - minimálně tedy na zádech, ale Stark tušil, že zepředu to
bude stejné. Tak trochu tohle Thorovi a zbytku jeho intergalaktických Vikingů záviděl - schopnost rychle
se hojit bez jakýchkoliv následků by se mu taky často hodila. Loki zasykl, když na zraněné rameno
vyvinul příliš velký tlak, jak se snažil si natáhnout džíny, ale jinak nevydal ani hlásku. Když se konečně
otočil, Tony mu musel přiznat pár bodů za styl. A slyšel někde hluboko v hlavě slabý hlas, který ho
upozornil na jeho vlastní výškový deficit. Dosud mohl aspoň říkat, že malá fyzická výška se více než
dostatečně kompenzuje výší jeho IQ, ale Loki, ač tak trochu psychopat, byl bezesporu také velmi
inteligentní.
„Tak pojď, muflone,“ prohodil žoviálně. Čekal, že už se Loki neudrží, ale ten nechal poznámku bez
reakce. Cesta do Stark Tower proběhla v naprosté tichosti, leč bylo nad slunce jasné, že Lokiho mysl se
nezastavila ani na setinu sekundy.
„Kafe, nebo čaj?“ zeptal se konverzačně, když Lokiho úspěšně usadil a pohovku ve více než prostorném
obýváku. Stejná místnost, stejná společnost. Tony doufal, že tentokrát se neproletí.
„Čaj,“ odpověděl po chvilce ticha Loki. Netrvalo to ani dvě minuty a přistál před ním hrnek a vedle něj
miliardář. Automaticky se posunul, protože Stark zcela bezohledně porušil jeho osobní zónu. Měl
obrovskou chuť tomu arogantnímu člověku zakroutit krkem, ale neměl tušení, co by dělal potom.
Bolestně si uvědomoval, že Starka potřebuje. Frustrované zasyčení zamaskoval usrknutím čaje.
„Fajn, takže začneme. Jsi zase tady, tentokrát bez kouzelnické hůlky a Chitauri v rukávu. Co se stalo?“
Lokiho ta otázka krajně vytáčela, nemohl však říci, že ji nečekal.
„Odin mne zbavil všeho, co by mi v téhle díře mohlo být k užitku. Již nejsem jedním z Ásů, kvůli pečetím
necítím ani energii, kterou jsem využíval ke svým kouzlům.“ Doufal, že na konci zdůraznil tečku natolik,
aby i člověku došlo, že se o tom nehodlá bavit dále.
„Energii... to mě zajímá. Řekni mi o téhle tvojí energii víc.“ Úmyslně se vyhýbal slovu magie, protože
symbolizovalo něco nevysvětlitelného a on neuznával nevysvětlitelné věci. Loki si povzdychl.
„Aether, neviděn, neslyšen, je všude kolem. Tak samozřejmý jako vzduch a stejně tak důležitý. Dá se
využít tisíci způsoby, může ublížit, může léčit. Záleží jen na tom, kdo Aether vnímá a dokáže s ním
pracovat.“
„Jak to funguje?“ vyhrkl okamžitě Stark.
„Starku... mám se zeptat, jak funguje světlo?“ Otrávený tón byl v jeho hlase jasně čitelný.
„Jak je možné, že takovou věc nikdo neobjevil?“
„Lidé neobjevili velké množství základních věcí. Krom toho, to co říkáš, není pravda.“
„Cože?“
„Stále zapomínám, jak krátký je život smrtelníka. Před několika staletími jsem se vypravil do tohoto
světa. Byl jen o málo zaostalejší, než je nyní. Mé kroky mne zavedly k nadanému smrtelníkovi jménem
Merlin.“ Tony na něj chvilku zíral, než se začal smát.
„Rád bych znal důvod k takovému veselí,“ pronesl Loki klidně.
„Merlin? To myslíš vážně?“ vyrazil ze sebe Stark a nepřestával se smát. Loki jednoduše přikývl.
„Promiň, promiň, jen... ten chlapík je tak trochu jako pohádková postava - nikdy nikdo nedokázal, že
vůbec existoval.“
„Teď už znáš pravdu.“ Slyšet taková slova od boha (i když bývalého) lží a chaosu bylo značně bizarní.
„Takže co teď? Řekneš mi, že vlkodlaci taky existujou a že Stmívání je založené na skutečné události?“
„Vlkodlaci jsou na strašení dětí. Stmívání mi není známo. Je neslušné využívat témata, o kterých víš, že
nemohu nic vědět.“ Tak, teď si na ten svůj jedovatý jazyk vzal dokonce slušnost.
„Dobře, asi tu spolu budem muset nějakou tu chvíli vydržet. Chceš něco vědět ty? Hádám, že při tom
všem drancování a zotročování lidstva jsi moc nepochytil o místních zvycích a tak.“
„Starku, možná nemám svoji magii, ale stále by mi nečinilo problém ti zakroutit krkem.“ Řekl to takovým
lehkým konverzačním tónem - jako kdyby si objednával v restauraci jídlo.
„Loki, klidně se seber a táhni na ulici, drahoušku. Moc by mě zajímalo, kam půjdeš a co tam budeš dělat.
A za jak dlouho umřeš hlady nebo někdo zakroutí krkem tobě.“ Na to konto Loki prudce vstal a sjel
Tonyho nenávistným pohledem.
„Jak se opovažuješ! Jak se opovažuješ ke mně mluvit takhle?!“ zasyčel a Anthony bez nejmenších
problémů rozeznal stejného Lokiho, který v Německu sebevědomě informoval přítomné, že je jejich nový
vládce. V klidu odložil svoje kafe, zvedl se z pohovky a rychlým chvatem chytil Lokiho za zraněné
rameno a podkopl mu nohy. Zelenooký vyjekl bolestí, kterou až do Starkova výstřelu prakticky neznal, a
spadl na zem.
„Podívej, princezno, tohle není Asgard, pro mě nejsi žádný princ, nedej bože král. Pokud s tebou do teď
nikdo nejednal na rovinu, tak by to leccos vysvětlovalo, ale tady to prostě chodí jinak a hlavně - v tomhle
baráku se skáče podle toho, jak pískám já. Zvykej si.“ Loki si držel zraněné rameno a neřekl ani slovo.
Tony dokázal pochopit, že byl Loki doslova vytržen z jiné reality a nehodlal mu to ještě znepříjemňovat,
v jeho domě se ale bude hrát podle jeho pravidel. Věděl, že Loki je příliš chytrý na to, aby skutečně utekl,
a vyjasnění pozic bylo zkrátka nevyhnutelné. I když Tony pramálo věřil tomu, že to byla poslední
potyčka, kterou s Lokim měl. Následující dvě hodiny proběhly v naprostém tichu, dokud se Tony nezeptal
na dost osobní záležitost.
„Četl jsem severské mýty a legendy a i Thor se zmínil, že jsi adoptovaný... co jsi vlastně zač?“ Loki se na
něj překvapeně podíval a Tony nepotřeboval být jasnovidec, aby poznal, že je Lokimu ta otázka krajně
nepříjemná. I když, to byly asi všechny.
„Jotun. Ledový obr. Odin si mne přisvojil poté, co zabil mého otce.“ Druhou informaci přidal dobrovolně,
asi mu bylo jasné, že se Stark stejně zeptá.
„No, nejmenší nejsi, ale Thor taky ne a jsem si dost jistej, že on obr není.“
„Ano, má výška mi vskutku brání být příkladem svého rodu,“ odvětil ale cítil, že vynálezcovu zvědavost
stále neuspokojil. S povzdychnutím před sebe natáhl ruku, která vzápětí dostala sytě modrý nádech.
„Oh, wow...“ Už už se chtěl dotknout, když ho Loki zarazil. Až tehdy si všiml, že se mu změnila i barva
očí na rudou.
„Byť bych se ti rád odvděčil za tvé bezchybné zacházení s hostem, ani já bych v této chvíli nechtěl, abys
přišel o jednu ze svých, jistě cenných, rukou,“ řekl ve vší vážnosti a dotkl se prstem skleněného
konferenčního stolku, který pokryla tenká vrstva ledu. V další vteřině byla jeho ruka opět lidská a oči
zelené. Tony si byl dost jistý, že když Lokiho naposled viděl, měl je modré. Zatím to nechal plavat.
„Okej, to bylo dost strašidelný. Ale neříkals', že už žádný triky v rukávu nemáš?“
„Je to jediná schopnost, kterou mi nechali. Jinak by mě nemohli poslat sem. Skončil bych v Jotunheimu,
což je, připouštím, horší volba než Midgard.“
„Eh? Tam žije tvoje původní rodinka, ne?“ Pokud se mýtům dalo věřit. Ale Jotuni v Jotunheimu zněli dost
důvěryhodně.
„Nepřeji si probírat toto téma déle, Starku.“ Tentokrát Tony jeho přání respektoval. I tak z něj vytáhl víc
informací, než doufal.
„No, moje nabídka pořád platí - kdyby ses chtěl na cokoli zeptat...“ Loki jen přikývl. Stark měl
egocentrického prý-že-boha za ten den až po krk a rozhodl se k taktickému ústupu do dílny.
„Kdybys cokoliv potřeboval, stačí to říct dost nahlas a Jarvis ti s tím pomůže.“ Bez dalšího vysvětlení se
vypařil.
Loki se natáhl na pohovku a zavřel oči. Upřímně ho zajímalo, co si Odin od takového trestu sliboval. Že
se poučí? Že se z něj stane lepší bytost? Stark ho vytáčel k nepříčetnosti - vlastně všichni smrtelníci, ale
Iron Man měl alespoň intelektuální potenciál. Proto ho musel přetrpět. Pokud mu někdo na téhle
zavšivené planetě mohl být jakkoliv k užitku, byl to právě arogantní miliardář. Všechny ty znalosti, které
pracně získal, mu teď byly v podstatě k ničemu. Rozhodně dokud nenajde způsob, jak obejít zakletí, které
mu Odin tak velkoryse věnoval. Aspoň mu dovolil skrýt svou skutečnou podobu, ale co to bylo ve
srovnání s Lokiho původní mocí? Výsměch. Plivnutí do tváře. Ani nevěděl, kdy usnul. Probudila ho
blízká přítomnost někoho jiného. Vymrštil se, dočasně nedbajíc ani svého zranění, a pevně sevřel krk
domnělého útočníka. Stark. Pochopitelně, že to byl on. Pustil ho jen pomalu a dost neochotně.
„No, Šípková Růženka teda nejseš,“ konstatoval Tony a mnul si krk. Loki měl oči přivřené a nijak
neskrýval své podráždění.
„Co chceš, Starku?“ odsekl jedovatě.
„Jenom svůj oblíbenej hrnek na kafe,“ pozvedl Tony zmíněnou věc do úrovně Lokiho očí.
„Víš, mohl si říct včera. Asi to pro tebe bude neuvěřitelné, ale na třiadevadesáti patrech téhle budovy se
nachází víc než jedna postel.“ Za poznámku si vysloužil další podrážděný pohled.
„No, co si dáš ke snídani?“ zeptal se zcela bezelstně Stark a Lokimu celá tahle idylická ranní konverzace
zvedala žaludek.
„Pochybuji, že Midgard disponuje něčím, co bych já nazval jídlem.“ Měl sice hlad, ale ne takový, aby
musel omezovat svoje ego.
„Tak dostaneš vejce se slaninou. Nebo něco podobného,“ pokrčil Tony rameny a zmizel v kuchyni.
Lokiho obvykle těšilo, když měl pravdu, ale to co, před něj Stark o dvacet minut později položil, se
skutečně dalo nazývat jídlem jen těžko. Nejdřív se na vynálezce podíval a z jeho výrazu sršela sarkastická
otázka, zda to myslí vážně, nakonec ale stejně vzal příbor a snídani bez dalších komentářů pozřel.
Chutnalo to podstatně lépe, než to vypadalo, a Loki za to byl skutečně vděčný, i když ani to Starkovi
neřekl.
„Jestli se nechceš jít podívat po kulturních památkách, které jsi v tomhle městě nestihl během poslední
návštěvy zničit, tak bych se přesunul do dílny.“ Pochopitelně si minulou noc dal záležet na tom, aby Loki
v jeho útočišti neviděl nic, co vidět neměl.
„Tak fajn: říkals', že jde o druh energie. Můžeš to specifikovat? Podobá se to něčemu, co bych mohl
znát?“ spustil, jen co Lokiho usadil.
„Vy lidé máte a vždy jste měli takové omezené myšlení. Když jste něčemu nerozuměli, řekli jste, že to
vysvětlit nejde. Nevíte, jak vzniká život, nevíte, co je duše. Aether má s těmito věcmi mnoho společného
a tak, dokud se nenaučíte otevřít mysl širším souvislostem a možnostem, nikdy tuto hádanku
nerozluštíte.“
„Dobře, jsem ochotný připustit, že něco takového jako kouzla existuje.“
„Říkáš to a věříš něčemu jinému. Můžeš být génius mezi svými lidmi, ale i Thor má mysl jasnější a
znalosti hlubší. Znalost a víra. Ty máš znalost, ale víra ti chybí, jiní mají víru a chybí jim to druhé.
Myslíte si, kdovíjak jste nepokročili za posledních pár desítek let, ve skutečnosti jste se vydali do slepé
uličky.“ Pohrdání lidmi se ani nesnažil nijak zakrývat, nicméně dokud Tony dostával kýžené informace,
nehodlal to řešit.
„Celej život mi říkali, že víra je slepá a že nemám věřit ničemu, pro co nemám důkaz. Jenže taky říkali, že
pravděpodobnost, že se sem dostane inteligentní forma života z jiné planety, je tak malá, že prakticky
neexistuje. A přesto se objevil Thor a za ním jsi přitáhnul ty a Chitauri.“ Loki mu věnoval významný
pohled a Tony mohl jen hádat, zda to mělo znamenat, že své myšlenky ubírá správným směrem, nebo že
opět naráží na Lokiho zmařený pokus ovládnout Zemi.
„Ukaž mi ještě jednou ten trik s rukou...“ Loki odmítavě zavrtěl hlavou.
„Není to trik a není to vůbec magie. Tvaroměničství je... bylo... jedním z mých nadání. Chápu, že ty v
tom rozdíl nevidíš.“ Evidentně to nebylo něco, co s ním chtěl Loki probírat.
„Fajn. Tak mi řekni, proč někdo Aether cítil a ovládal, když valná většina lidstva to nedokáže, ani neví, že
tu něco takového je.“
„Aether je jako oheň, Starku. Dej dítěti oheň a spálí se. Lidé mají k Aetheru stejný postoj, jako měli úplně
původní domorodci k ohni. Ale vždy se najde někdo, kdo se vymyká, koho napadne, že by se oheň dal
využít. Nijak mu to však neubírá na jeho podstatě, která je nebezpečná.“ Vynálezce přikývl a snažil se
informace zpracovat do něčeho použitelného. Sledoval Lokiho, který na kousek papíru načrtl Tonymu
neznámý znak. Položil na papír ruku a když ji odtáhl, list samovolně vzplál. Tony sebou trhl a s nevírou
se na to koukal.
„Myslel jsem, že to používat nemůžeš...“
„Tohle není nic víc, než hraní si. Runy Aether přitahují, pak stačí jen uplatnit znalosti. Pokud bych to
chtěl použít na nepřítele, musel bych se k němu dostat tak blízko, abych na něj mohl runu namalovat, a i
potom by mu to ublížilo nanejvýš několika puchýři. Býval jsem nejmocnějším mágem Asgardu a jedním
z nejmocnějších v celých devíti světech. A co mi zbylo... triky dobré tak pro kejklíře.“ Zněl hořce a Tony
se mu nedivil. Kdyby jemu někdo sebral brnění a prakticky všechno, co k Iron Manovi patří, asi by na
tom byl stejně. Nepochyboval o tom, že ač se v Asgardu Lokiho evidentně nikdo ani nedotkl, tak tohle
pro něj byl více než adekvátní trest. I když, za Phila by mu stejně nejradši jednu vrazil.
„Takže kdybych tady na papír načmáral stejnou věc, bude to fungovat?“
„Ne. Ani kdybych ti poskytl potřebné znalosti. Chybí ti víra.“ Musel přiznat, že z Lokiho ́řeknu ti to...
ale vlastně ti řeknu jenom něco ́, už začínal být lehce frustrovaný.
„Tak mi řekni, co mám dělat.“ Loki si povzdechl a zvedl se ze svého místa. Na další kus papíru nakreslil
ten stejný znak.
„Polož na to ruku.“ Poslechl.
„A teď přesvědč sám sebe, že přivoláš oheň. Musíš vidět, že tě oheň poslechl ještě před tím, než se to
stane. Nikoliv myslet si, že uspěješ, musíš to vědět. Jako víš, že ráno vyjde slunce.“ Tony to zkusil.
Soustředil se jen na tu jednu myšlenku, ale nestalo se nic.
„Fajn... něco jednoduššího tam nemáš? Tahání šátků z klobouku nebo tak,“ zeptal se po půlhodině
marného snažení.
„Nevím, o čem to mluvíš, ale tohle je základ.“ Stark si povzdychl a sledoval, kterak Loki opět přikládá
ruku na papír a ten se znovu mění v popel.
„Dobře, dobře... nic jednoduššího. Tak jo.“
„Poslyš, kolik ti vlastně je?“ pronesl po dalších několika neplodných minutách.
„Nemyslím, že s tebou takovou informaci chci sdílet, Starku,“ přišla ostrá odpověď a Tony radši víc
nevyzvídal.
„Jasně, jasně. Jestli se nudíš, támhle je počítač s internetem - možná by sis mohl o téhle díře, ve které jsi
skončil, přečíst něco víc. Koneckonců tady asi pěkných pár let zůstaneš.“
„Upřímně doufám, že ne.“
To mu Tony docela věřil a upřímně řečeno by se mu taky asi spalo líp s vědomím, že je slavný bůh lži a
lsti někde na opačném konci galaxie, ne-li ještě dál. Přesto Loki vstal a sedl si ke zmíněnému počítači.
Miliardář mu už už chtěl začít vysvětlovat, jak se ta věc používá, ale zjistil, že to není potřeba. Díky místy
archaickým způsobům a vyjadřování snadno zapomínal na to, že i kdyby Loki nebyl zjevně velmi
vzdělaný, stále by byl minimálně stejně inteligentní jako Tony sám. Asi poprvé v životě se cítil hloupý a
ani fakt, že se srovnával s alespoň několik století starým mimozemšťanem z pokročilejší civilizace, mu to
neulehčoval. Vrátil se zpátky k papíru s nakreslenou runou a snažil se změnit to, čemu věřil celý život.
Přesvědčit se, že papír sám od sebe chytne tak samozřejmě, jako když nastartuje auto, věru nebyl snadný
úkol. Loki byl naštěstí zticha a bezpečně zaměstnán internetem. Když o tom tak Tony přemýšlel, možná
nebyl úplně nejlepší nápad Lokiho pustit k prakticky neomezenému zdroji informací. Na druhou stanu,
jak jinak ho měl zabavit? Další dvě hodiny snažení a jediné, čeho dosáhl, bylo zahřátí papíru o pár stupňů.
Ze soustředění ho vyrušil zvonící telefon.
„Hm?“ zvedl hovor, aniž by se podíval, kdo volá.
„Tony? Jen jsem ti chtěla říct, že letadlo z D.C. má zpoždění, takže přiletím pravděpodobně až zítra, mrzí
mě to.“ Loki se zaujetím odtrhl oči od monitoru, když slyšel Starka zalapat po dechu.
„Eh... jasně, nic se neděje.“
„Jsi si jistý? Zníš unaveně.“
„Ne, vážně jsem v pohodě - jen... jsem v dílně, asi je tu horší signál.“ V duchu už se stokrát proklel.
„Dobře. Takže zítra. Těším se na tebe, Tony.“
„Jop, já na tebe taky.“ Zavěsil a praštil hlavou do stolu. Jak mu to mohlo vypadnout. Jak mu sakra mohlo
vypadnout, že má přijet Pepper?! Jestli Lokiho najde, bude mít Tony rozhodně co vysvětlovat. A ať řekne
cokoliv, ona S.H.I.E.L.D. určitě zavolá.
Žádné komentáře:
Okomentovat