#Dokončená série o 12 dílech z let 2012 - 2013#
„Máme takový malý problém.“
„K věci, Starku.“
„Musíš zmizet. Do zítřka. Neříkals', že umíš změnit podobu? Teď by to bylo na místě.“
„Takhle to nefunguje, ne potom, co Odin...“ Tony si zbytek doplnil sám.
„Dobře. Je něco, co udělat můžeš? Jestli tě tu najde, tak jsme v hajzlu oba. To poslední, co mi chybí, je
vysvětlovat Furymu, proč jsem měl doma nepřítele nejen tohohle státu, ale celé zatracené planety!“
„Nevím.“
„Nevíš? Jak to myslíš, že nevíš?“ začínal tak trochu panikařit a bylo mu jedno, zda se to projeví v jeho
hlase nebo ne.
„Nevím, Starku. Nevím, jak hluboko sahají pečeti a kletby, které v sobě mám. Nevím, jak je zlomit a
nevím, zda mě nezabijí, pokud se o to jen pokusím.“ Mluvil docela tiše a pomalu, ale zdánlivý klid
protnul ostrý zvuk tříštícího se skla jednoho z bodových světel nad jejich hlavou. To se běžně nestávalo a
Tony si uvědomil, že jestli na Lokiho bude tlačit ještě o maličko víc, tak se to nebude slučovat s jeho
zdravím.
„To... ty?“ zeptal ses tentokrát opatrně. Byl si tím docela jistý.
„Pravděpodobně. A ne, nevím jak,“ zasyčel podrážděně. Mít u sebe doma psychotického boha chaosu se
zdálo být ještě horším nápadem než kdy před tím.
„Uf. Něco vymyslíme. Mohl bych tě nechat tady. Nebo tě můžu na těch několik dní přesunout do hotelu,
ale pochybuju, že se o sebe zvládneš postarat - nic ve zlém.“ Loki se na něj díval se značnou nevraživostí.
„Hmm... Jarve?“
„Co pro vás mohu udělat, pane?“ přišla spolehlivá odpověď a Tony cítil ten krásný pocit zadostiučinění,
když na Lokiho tváři spatřil překvapený výraz. Umělou inteligenci v Asgardu evidentně neměli.
„Ubytuju Lokiho o pár pater níž. Dohlédneš na to, aby nespáchal sebevraždu, neumřel hlady a tak dále. A
samozřejmě si to necháš pro sebe. Kdyby nastala jakákoliv situace týkající se našeho hosta, která by
vyžadovala mojí neodkladnou přítomnost, zavoláš mi, 'kay?“ Dočkal se kladné odpovědi, ale přesto v
sobě stále cítil nejistotu. Bohužel si dovedl celkem přesně spočítat, co všechno by se mohlo stát.
„Tak jo. Asi budeš potřebovat víc oblečení než jenom to, co máš na sobě. Velikost ti vyhovuje?“ Uchýlil
se raději k problémům, které mohl vyřešit rychle a spolehlivě. Loki na otázku jen přikývl.
„Fajn. Dostaneš mobil, televizi a internet mít dole budeš. Máš nějaké zvláštní přání?“ Loki se zamyslel.
„Nemyslím, ale obávám se, že některé Midgardské technologie mi nebudou známé.“
„S tím se počítá. Když si s něčím nebudeš vědět rady, zeptej se Jarvise. Jarve?“
„Ano, pane?“
„Tohle je Loki. Loki? Jarvis. Odpoví ti téměř na cokoliv, co by tě mohlo zajímat.“
„Co to je?“ zeptal se Loki podezřívavě.
„Umělá inteligence - je to počítač, který umí myslet samostatně.“
Loki se ušklíbl. „Jarvisi? Kdo jsem?“
„Je mi líto, k této složce nemáte přístup,“ zaněla odpověď a Stark se usmál.
„Téměř cokoliv, rozumím,“ opáčil Loki.
„To jsem rád. Dál - nedoporučoval bych ti se promenádovat venku, ale zamykat tě nikam nehodlám. Tak
či onak, budeš potřebovat doklady, takže ti budeme muset vymyslet nějaké civilněji znějící jméno.“
„Chceš mě snad tahat po nákupech a volat na mě jako na psa?“ prohodil zelenooký znechuceně, Tony
poznal, že to nemyslí ani zdaleka tak vážně, jak se tváří. Chvilku se prohraboval internetem.
„Hmpf... Loki, Loki, Loki. Jak ti budem' říkat?“ Lokiho výraz rozhodně nebyl nadšený.
„Jestli nevymyslíš něco příšerného, konej, jak uznáš za vhodné.“ Zatímco Thorovi moderní pojetí jazyka
neříkalo zhola nic, Loki se učil rychle. O to zvláštnější ale byly některé kombinace, které vymyslel.
„Edward, co říkáš? Ne. To bych nepřál ani tomu nejhoršímu nepříteli a to ty rozhodně nejsi,“ rozesmál se
Tony a Loki ho zpražil pohledem.
„To měl bejt kompliment. Kdybys byl nejhorší nepřítel, neseděl bych tu teď s tebou a nezařizoval ti
občanku... Dave.“ Mrknul na něj a zapsal jméno do formuláře.
„David Smith - jednoduché, dokonale průměrné,“ pochvaloval si vlastní nápad.
„Smith mi vyhovuje,“ utnul Loki další debatu na dané téma. Stark si navymýšlel veškeré potřebné údaje a
zaslal je Rhodeymu s klišovitou historkou o kamarádovi, který potřeboval narychlo povolení k pobytu a
obvyklé doklady s tím spojené. Obvykle s administrativou zatěžoval Pepper, nicméně ta byla o něco
chytřejší než Rhodey a mohla by se začít vyptávat, co že je to za kamaráda, že se o něm Tony nikdy
nezmínil.
„Fajn, tak pojď, ukážu ti tvůj byt,“ vstal miliardář a zamířil k výtahu se stále nepříliš důvěřivým ex-
bohem v patách.
Byt o dvě patra níž byl rozměrný, byť ne tolik, jako Tonyho vlastní. Nebyl ani tak luxusně zařízený, ale i
tak to bylo vysoko nad standardem. Konečně se Loki na chvíli zbavil otráveného výrazu a vystřídal ho
zvědavostí, která na jeho obličeji vypadala téměř nepatřičně. Lokiho velmi zaujala koupelna a Tony se
mu nedivil - i přes nové oblečení z něj stále cítil nemocniční dezinfekci.
„Předpokládám, že přemýšlíš o sprše - vrátím se za hodinu, to už snad přiveze kurýr i nějaké věci. Pokus
se tu nic nezničit - včetně sebe - ano?“ Mrknul na něj a odešel, o poznání klidnější.
Loki nebyl nijak nepořádný, ale v danou chvíli se o nějaké skládání svého oblečení nestaral. I obvazy ze
sebe prakticky strhal a plně se uvolnil teprve ve chvíli, kdy na sebe pustil teplou vodu. Kýžená úleva
trvala jen do té doby, než se mu voda dostala do zašité rány po kulce. S šamponem a mýdlem byl pak o to
opatrnější. Přesto se dalo říct, že si sprchu užil. Tony se vrátil za hodinu, přesně jak říkal, a v ruce nesl
poměrně velký balík. Lokiho našel v ložnici jen s bílým ručníkem kolem pasu. O to víc přitahovala jeho
oči tmavá rána, kterou způsobil.
„Uhm... dojdu pro lékárničku.“ Loki se zatvářil lehce nechápavě, leč záhy mu to došlo.
„Není třeba,“ pronesl jednoduše a Tonyho tím zaskočil.
„To teda je třeba. Doteď jsi to asi nemusel řešit, ale otrava krve, infekce a další skvělý věci nejsou tak
zábavný, jak zní.“ A byl zaskočen ještě víc, když Loki namísto hádky o to, co potřebuje a co ne, pouze
přikývl a sedl si na postel. Skoro si říkal, že ta včerejší potyčka byla přínosnější, než čekal.
Snažil se být s obvazem co možná nejšetrnější a taky se Lokiho dotýkat co možná nejméně. Zdálo se, že
Lokimu bylo příjemnější méně šetrné ošetřování než pár doteků navíc.
„Jako novej!“ pochválil Stark svojí práci a vstal, předávaje Lokimu balík, který přinesl.
„Tvůj šatník. A taky telefon. Příjemnou zábavu... se vším. Já se jdu vyspat.“ Potřeboval zítra před Pepper
vypadat aspoň trochu jako člověk. Loki byl neskutečně šťastný, že se Starka na chvíli zbaví. Jenže
jakmile zmíněný člověk zmizel ve výtahu, už tak rád nebyl. Fakt, že byl v rozlehlém bytě sám, mu jen
připomínal, že není sám jen v tom bytě, nýbrž minimálně v celé téhle galaxii. Mohl se stokrát tvářit, že je
mu to jedno nebo mu to tak dokonce vyhovuje, pravda byla úplně jiná. Máloco mu bylo skutečně jedno,
naopak. A samota, samota ho doháněla k šílenství. Byl tak vděčný Thanosovi, když ho vytáhl z temnoty,
která ho pohltila po jeho pádu z Bifröstu. Bylo tam ticho a tma, avšak jen do chvíle, než se z té černoty
vynořily stvůry. Pád do říše mocné Hel musel vypadat právě takhle. Plný bolesti, samoty, zatracení a
ztracení. Tu noc nechal rozsvícenou lampičku vedle postele. Jakkoliv dětinské se to zdálo být, doufal, že
to zažene noční můry. Doufal marně.
Stál mezi nehostinnými skalisky, na sobě měl své Asgardské brnění a nad hlavou souhvězdí a mlhoviny,
které nepoznával.
„Vzpomínáš si, maličký princi, co jsem ti slíbil?“ ozval se za jeho zády zlověstný hlas.
„Pokud by byla tvá armáda tak mocná, jak jsi tvrdil, Midgard byl můj. Není má chyba, že tví bojovníci
nestačili na hrstku smrtelníků,“ odvětil sebejistě.
„Jádrem naší dohody byl Teserakt. Měl jsi mi ho přinést. Neučinil jsi tak a věř mi, princátko, v tomhle
vesmíru není místa, kde by ses přede mnou mohl schovat. Přijdu si pro tebe, splním, co jsem ti slíbil.
Brzy.“
Loki se s trhnutím probudil. Hlava mu třeštila a ve vzduchu cítil slabý odér železa nebo jiného kovu.
Nebyl to tak úplně sen. Vyhlédl ven na město stále ponořené do hluboké noci a osvícené neonovými
světly. Tak cizí svět. Cítil se bez své magie jako nicka. Jako jepice. Kdyby si pro něj skutečně Thanos
přišel teď, jeho dny jsou sečteny. Vztekle hodil přikrývku na zem, oblékl se a zakotvil v obýváku.
„Dobré ráno, pane. Jsou čtyři hodiny a pět minut.“ Lekl se, ale záhy si uvědomil, že to je jen Starkova
hračka. Dál si Jarvise nevšímal, praštil sebou na pohovku a ponořil se do vlastních myšlenek. Včera se mu
podařilo rozbít sklo. Jak? Jak to u všech bohů... ach.
„Pochopitelně.“ Pousmál se sám pro sebe. Pečetě mu nedovolí využívat tu sílu vědomě. Ale pokud je pod
vlivem silných emocí, stává se z toho reflex. Magie pro něj byla jako dýchání, jako snaha o udržení
rovnováhy na kluzkém povrchu. Něco zakořeněného v nejspodnějších základech jeho bytosti. Mohli mu
upřít manipulaci s tou silou, ale nedokázali mu upřít sílu samotnou. Tedy, aniž by ho zabili.
„Ó ano!“ Rozesmál se nahlas. Bude to těžké a stejně bude potřebovat Starkovu zvědavost a nesnesitelný
charakter, ale půjde to, teď už si tím byl jistý.
Mělo to pochopitelně háček. Za ta staletí se Loki sám v sobě vyznal. V hlavě měl úzkostlivý pořádek a
emoce držel tak zkrátka, že už si nepamatoval, jak je řádně projevit. Pokud se něco pokazí, pokud to
nezvládne, tak se zhroutí a jen dlouho a těžko se bude napravovat. V jeho vzpomínkách bylo pramálo
štěstí a radosti. Právě díky své odtažitosti si to nikdy nenašlo cestu do jeho nitra. A teď se bude muset
vzdát veškeré kontroly. Pokud nebude velmi opatrný, přijde o rozum dřív, než se mu vrátí jeho moc. Ale
jiná cesta pravděpodobně nebyla. Určitě ne rychlejší. Neřekl Starkovi klíčovou informaci. Přesněji řečeno
mu ji nepředal. Potřeboval mu ji předat a k tomu potřeboval aspoň trochu magie.
„Pane? Je dvanáct hodin, možná byste se chtěl naobědvat?“ Zase ta otravná věc. Moment... dvanáct?
Zdálo se mu to, nebo Midgardský čas neodpovídal tomu Asgardskému? V nemocnici byly dny dlouhé ale
teď, když měl co dělat, běžel čas zvláště rychle.
„Ano,“ odpověděl na nabídku oběda.
„Mohu vám nabídnout francouzskou nebo čínskou kuchyni, případně hamburger,“ řekl Jarvis a Loki byl
dokonale zmaten.
„Uhm... čínskou?“ vyslovil zkusmo a počítač jeho volbu potvrdil.
O půl hodiny později Loki splachoval čínské nudle do záchodu s výrazem naprostého zhnusení. Internet
mu prozradil, že v té zemi konzumují kočky a psy. Neměl ani v nejmenším chuť konzumovat kočky.
Kočky ve své nezávislosti, prospěchářství a eleganci byly jedním z velmi mála živočišných druhů, které si
Loki oblíbil. Jednou Thorovi úmyslně překazil lov na rysa. Kdo by jen řekl, že se Thorův věrný oř
nesplašil jen tak. Ne, toho, co Loki tomu nebohému zvířeti ukázal, by se zalekl i Sleipnir. Černovlasý bůh
se nad tou vzpomínkou usmál. Nebylo to poprvé ani naposledy, co si z Thora vystřelil. Nikdy mu ale
neublížil. To se změnilo, když se dozvěděl pravdu. Všechno se změnilo. Úsměv na Lokiho tváři potemněl
a záhy zmizel úplně.
Poprvé od chvíle, kdy ho sem Odin poslal, ho napadlo, co bude dělat, až svou moc získá zpět. Vypadne z
téhle planety - tolik dokázal říci, ale potom? Thanos byl nebezpečný nepřítel, setkání s ním se Loki chtěl
za každou cenu vyhnout, a to i když bude v plné síle. Ani magie mu nenahradí Odinovo požehnání.
Dlouhověkost zdědil po svých skutečných předcích, ale hojení ran byla záležitost docela jiná. Zahnal ty
myšlenky někam do kouta své mysli a soustředil se na aktuální problém. Jak donutit Starka aby ho
rozlítil... nebo ranil. Druhá možnost ho napadla až teď. Bude ho muset pozorně vést. Ukázat mu kousek
pravdy ze svého nitra. Ani trochu se mu to nelíbilo. Bylo to velmi hloupé, ale co zbývalo? Čekat, až si pro
něj Thanos přijde? Ne, tou dobou už chtěl být připravený, nebo - v lepším případě - někde daleko. Ale
dost bylo nepříjemných myšlenek.
Zavrtěl hlavou a vrátil se do ložnice, kde konečně rozbalil balík, který tam Stark předchozí den nechal.
Dvoje obyčejné, leč slušné kalhoty, nějaká trička a košile, spodní prádlo a úplně na dně krabička, která ho
zajímala asi nejvíc. Midgardská věda ho fascinovala. V něčem byla velmi zaostalá, ale pak tu byly věci...
věci jako Starkova hračka - Jarvis. Nebo lednička. Vybalil mobil a chvíli si ho zvědavě prohlížel a
zkoušel přijít na to, jak přesně funguje, nakonec přece jen sáhl po manuálu. Pojila ho se Starkem stejná
vášeň pro nové znalosti. Loki dal vždy přednost knihám před lovem nebo nesmyslnými souboji. V
jakékoliv rozumné říši by seznali, že chytrý a sečtělý Loki je vhodnějším kandidátem na post krále než
naivní hromotluk s úsměvem tak oslnivým, že by i slunce závidělo. Jenže v Asgardu si více cenili hňupa,
který skolil medvěda, než někoho, kdo tomu stejnému hňupovi po honu vyléčil rány. Loki zavrčel. Už
zase vzpomínal na Asgard. Nechtěl vzpomínat na Asgard. Vložil do telefonu SIM kartu a přístroj se s
lehkým zavibrováním zapnul. Na pozadí byla skupinová fotka Avengerů - zcela jistě Starkův humor.
Záhy dorazila zpráva.
„Čekal jsem, že na to přijdeš dřív.“ Loki jen obrátil oči v sloup a rozhodl se neodpovídat - cokoliv by
napsal, by mohlo znít jako výmluva, ba co hůř: hloupá výmluva. Starkovi se z ničeho zodpovídat nemusí.
Druhý den mu Tony přišel převázat ránu. Loki svolil a ušetřil ho i jedovatých poznámek.
„Dneska jsi nějaký tichý, jsi v pořádku?“ Loki upřímně pochyboval, že Starka zajímá jeho zdravotní nebo
jakýkoliv jiný stav.
„Ano, jen...“ začal a tou větou rozehrál svoji hru. Zavřel oči, ale stále na sobě cítil Starkův pohled.
„Pamatuji si, že jsme si s Thorem takhle ošetřovali zranění po bitvách.“ Povzdychl si možná trochu
dramatičtěji, než zamýšlel, ale Stark si toho zjevně nevšiml.
„Musí to bejt fajn... mít bráchu, dělat všechno spolu a tak...“
„Mít za bratra Thora nebylo požehnáním.“ Pomalu otevřel oči a s lehkým úsměvem se na Starka zadíval.
„Jo... to chápu. On je trochu...“ Hledal ta správná slova.
„Hlupák?“ nabídl Loki.
„Ne, to bych neřekl. Naivka. Jo, je naivní.“
„To je. A vždy byl,“ přikývl Loki.
„Ale pořád je to tvůj brácha, ne?“ nadhodil opatrně Tony.
„Ne. Thor není mým bratrem.“ Malá, neškodná lež. S tím vším, co namlel během bitvy s Avengery? Kdo
by mu tuhle lež nevěřil. I Thor sám už to vzdal.
„Technicky máš asi pravdu, ale všechno, co jste zažili a tak... to přece nezmizí přes noc.“ Jako by to
blonďaté sluníčko slyšel. Pochopitelně, že to nezmizelo.
„Thor není mým bratrem a nikdy jím nebyl!“ zopakoval s větším důrazem a přidal ještě jednu lež navíc.
Odvrátil pohled a věděl, že se Stark chytil. Došlo mu, že tohle je citlivé téma. A tam bude útočit ve chvíli,
kdy ho Loki zažene do kouta.
Nehledě na to všechno, co se stalo, co si udělali a co si řekli a neřekli, nikdy nezapomene na ty časy, kdy
bylo všechno takřka bezchybné. Navykládal spoustu lží, ale on sám, jako samotný bůh všech lží a klamů,
věděl nejlépe, že nejsilnější lež je taková, která v sobě má něco pravdy. Občas, za deštivých večerů v
překrásném Asgardu, přemýšlel, zda on sám dokáže ještě rozlišit lži od pravd. Zda se nezamotal do svých
sítí příliš. Nikdy nedošel uspokojivé odpovědi. Pohrdal lidmi, přesto jimi byl fascinován. Nenáviděl je a
právě tam si přestával být jistý. Byla to lež, kterou si vnutil ve strachu, že ho Thanos odhalí? Ve strachu,
že nedokáže udělat, co od něj šílený Titán žádá a jeho to bude stát život? Pokud by to tak bylo, pak by
strach zvítězil nad jeho vůlí. To se ale nemohlo stát, Loki by raději zemřel, než by dovolil strachu ho
ovládnout. Tím si byl jistý. Nebo si to alespoň říkal.
„K věci, Starku.“
„Musíš zmizet. Do zítřka. Neříkals', že umíš změnit podobu? Teď by to bylo na místě.“
„Takhle to nefunguje, ne potom, co Odin...“ Tony si zbytek doplnil sám.
„Dobře. Je něco, co udělat můžeš? Jestli tě tu najde, tak jsme v hajzlu oba. To poslední, co mi chybí, je
vysvětlovat Furymu, proč jsem měl doma nepřítele nejen tohohle státu, ale celé zatracené planety!“
„Nevím.“
„Nevíš? Jak to myslíš, že nevíš?“ začínal tak trochu panikařit a bylo mu jedno, zda se to projeví v jeho
hlase nebo ne.
„Nevím, Starku. Nevím, jak hluboko sahají pečeti a kletby, které v sobě mám. Nevím, jak je zlomit a
nevím, zda mě nezabijí, pokud se o to jen pokusím.“ Mluvil docela tiše a pomalu, ale zdánlivý klid
protnul ostrý zvuk tříštícího se skla jednoho z bodových světel nad jejich hlavou. To se běžně nestávalo a
Tony si uvědomil, že jestli na Lokiho bude tlačit ještě o maličko víc, tak se to nebude slučovat s jeho
zdravím.
„To... ty?“ zeptal ses tentokrát opatrně. Byl si tím docela jistý.
„Pravděpodobně. A ne, nevím jak,“ zasyčel podrážděně. Mít u sebe doma psychotického boha chaosu se
zdálo být ještě horším nápadem než kdy před tím.
„Uf. Něco vymyslíme. Mohl bych tě nechat tady. Nebo tě můžu na těch několik dní přesunout do hotelu,
ale pochybuju, že se o sebe zvládneš postarat - nic ve zlém.“ Loki se na něj díval se značnou nevraživostí.
„Hmm... Jarve?“
„Co pro vás mohu udělat, pane?“ přišla spolehlivá odpověď a Tony cítil ten krásný pocit zadostiučinění,
když na Lokiho tváři spatřil překvapený výraz. Umělou inteligenci v Asgardu evidentně neměli.
„Ubytuju Lokiho o pár pater níž. Dohlédneš na to, aby nespáchal sebevraždu, neumřel hlady a tak dále. A
samozřejmě si to necháš pro sebe. Kdyby nastala jakákoliv situace týkající se našeho hosta, která by
vyžadovala mojí neodkladnou přítomnost, zavoláš mi, 'kay?“ Dočkal se kladné odpovědi, ale přesto v
sobě stále cítil nejistotu. Bohužel si dovedl celkem přesně spočítat, co všechno by se mohlo stát.
„Tak jo. Asi budeš potřebovat víc oblečení než jenom to, co máš na sobě. Velikost ti vyhovuje?“ Uchýlil
se raději k problémům, které mohl vyřešit rychle a spolehlivě. Loki na otázku jen přikývl.
„Fajn. Dostaneš mobil, televizi a internet mít dole budeš. Máš nějaké zvláštní přání?“ Loki se zamyslel.
„Nemyslím, ale obávám se, že některé Midgardské technologie mi nebudou známé.“
„S tím se počítá. Když si s něčím nebudeš vědět rady, zeptej se Jarvise. Jarve?“
„Ano, pane?“
„Tohle je Loki. Loki? Jarvis. Odpoví ti téměř na cokoliv, co by tě mohlo zajímat.“
„Co to je?“ zeptal se Loki podezřívavě.
„Umělá inteligence - je to počítač, který umí myslet samostatně.“
Loki se ušklíbl. „Jarvisi? Kdo jsem?“
„Je mi líto, k této složce nemáte přístup,“ zaněla odpověď a Stark se usmál.
„Téměř cokoliv, rozumím,“ opáčil Loki.
„To jsem rád. Dál - nedoporučoval bych ti se promenádovat venku, ale zamykat tě nikam nehodlám. Tak
či onak, budeš potřebovat doklady, takže ti budeme muset vymyslet nějaké civilněji znějící jméno.“
„Chceš mě snad tahat po nákupech a volat na mě jako na psa?“ prohodil zelenooký znechuceně, Tony
poznal, že to nemyslí ani zdaleka tak vážně, jak se tváří. Chvilku se prohraboval internetem.
„Hmpf... Loki, Loki, Loki. Jak ti budem' říkat?“ Lokiho výraz rozhodně nebyl nadšený.
„Jestli nevymyslíš něco příšerného, konej, jak uznáš za vhodné.“ Zatímco Thorovi moderní pojetí jazyka
neříkalo zhola nic, Loki se učil rychle. O to zvláštnější ale byly některé kombinace, které vymyslel.
„Edward, co říkáš? Ne. To bych nepřál ani tomu nejhoršímu nepříteli a to ty rozhodně nejsi,“ rozesmál se
Tony a Loki ho zpražil pohledem.
„To měl bejt kompliment. Kdybys byl nejhorší nepřítel, neseděl bych tu teď s tebou a nezařizoval ti
občanku... Dave.“ Mrknul na něj a zapsal jméno do formuláře.
„David Smith - jednoduché, dokonale průměrné,“ pochvaloval si vlastní nápad.
„Smith mi vyhovuje,“ utnul Loki další debatu na dané téma. Stark si navymýšlel veškeré potřebné údaje a
zaslal je Rhodeymu s klišovitou historkou o kamarádovi, který potřeboval narychlo povolení k pobytu a
obvyklé doklady s tím spojené. Obvykle s administrativou zatěžoval Pepper, nicméně ta byla o něco
chytřejší než Rhodey a mohla by se začít vyptávat, co že je to za kamaráda, že se o něm Tony nikdy
nezmínil.
„Fajn, tak pojď, ukážu ti tvůj byt,“ vstal miliardář a zamířil k výtahu se stále nepříliš důvěřivým ex-
bohem v patách.
Byt o dvě patra níž byl rozměrný, byť ne tolik, jako Tonyho vlastní. Nebyl ani tak luxusně zařízený, ale i
tak to bylo vysoko nad standardem. Konečně se Loki na chvíli zbavil otráveného výrazu a vystřídal ho
zvědavostí, která na jeho obličeji vypadala téměř nepatřičně. Lokiho velmi zaujala koupelna a Tony se
mu nedivil - i přes nové oblečení z něj stále cítil nemocniční dezinfekci.
„Předpokládám, že přemýšlíš o sprše - vrátím se za hodinu, to už snad přiveze kurýr i nějaké věci. Pokus
se tu nic nezničit - včetně sebe - ano?“ Mrknul na něj a odešel, o poznání klidnější.
Loki nebyl nijak nepořádný, ale v danou chvíli se o nějaké skládání svého oblečení nestaral. I obvazy ze
sebe prakticky strhal a plně se uvolnil teprve ve chvíli, kdy na sebe pustil teplou vodu. Kýžená úleva
trvala jen do té doby, než se mu voda dostala do zašité rány po kulce. S šamponem a mýdlem byl pak o to
opatrnější. Přesto se dalo říct, že si sprchu užil. Tony se vrátil za hodinu, přesně jak říkal, a v ruce nesl
poměrně velký balík. Lokiho našel v ložnici jen s bílým ručníkem kolem pasu. O to víc přitahovala jeho
oči tmavá rána, kterou způsobil.
„Uhm... dojdu pro lékárničku.“ Loki se zatvářil lehce nechápavě, leč záhy mu to došlo.
„Není třeba,“ pronesl jednoduše a Tonyho tím zaskočil.
„To teda je třeba. Doteď jsi to asi nemusel řešit, ale otrava krve, infekce a další skvělý věci nejsou tak
zábavný, jak zní.“ A byl zaskočen ještě víc, když Loki namísto hádky o to, co potřebuje a co ne, pouze
přikývl a sedl si na postel. Skoro si říkal, že ta včerejší potyčka byla přínosnější, než čekal.
Snažil se být s obvazem co možná nejšetrnější a taky se Lokiho dotýkat co možná nejméně. Zdálo se, že
Lokimu bylo příjemnější méně šetrné ošetřování než pár doteků navíc.
„Jako novej!“ pochválil Stark svojí práci a vstal, předávaje Lokimu balík, který přinesl.
„Tvůj šatník. A taky telefon. Příjemnou zábavu... se vším. Já se jdu vyspat.“ Potřeboval zítra před Pepper
vypadat aspoň trochu jako člověk. Loki byl neskutečně šťastný, že se Starka na chvíli zbaví. Jenže
jakmile zmíněný člověk zmizel ve výtahu, už tak rád nebyl. Fakt, že byl v rozlehlém bytě sám, mu jen
připomínal, že není sám jen v tom bytě, nýbrž minimálně v celé téhle galaxii. Mohl se stokrát tvářit, že je
mu to jedno nebo mu to tak dokonce vyhovuje, pravda byla úplně jiná. Máloco mu bylo skutečně jedno,
naopak. A samota, samota ho doháněla k šílenství. Byl tak vděčný Thanosovi, když ho vytáhl z temnoty,
která ho pohltila po jeho pádu z Bifröstu. Bylo tam ticho a tma, avšak jen do chvíle, než se z té černoty
vynořily stvůry. Pád do říše mocné Hel musel vypadat právě takhle. Plný bolesti, samoty, zatracení a
ztracení. Tu noc nechal rozsvícenou lampičku vedle postele. Jakkoliv dětinské se to zdálo být, doufal, že
to zažene noční můry. Doufal marně.
Stál mezi nehostinnými skalisky, na sobě měl své Asgardské brnění a nad hlavou souhvězdí a mlhoviny,
které nepoznával.
„Vzpomínáš si, maličký princi, co jsem ti slíbil?“ ozval se za jeho zády zlověstný hlas.
„Pokud by byla tvá armáda tak mocná, jak jsi tvrdil, Midgard byl můj. Není má chyba, že tví bojovníci
nestačili na hrstku smrtelníků,“ odvětil sebejistě.
„Jádrem naší dohody byl Teserakt. Měl jsi mi ho přinést. Neučinil jsi tak a věř mi, princátko, v tomhle
vesmíru není místa, kde by ses přede mnou mohl schovat. Přijdu si pro tebe, splním, co jsem ti slíbil.
Brzy.“
Loki se s trhnutím probudil. Hlava mu třeštila a ve vzduchu cítil slabý odér železa nebo jiného kovu.
Nebyl to tak úplně sen. Vyhlédl ven na město stále ponořené do hluboké noci a osvícené neonovými
světly. Tak cizí svět. Cítil se bez své magie jako nicka. Jako jepice. Kdyby si pro něj skutečně Thanos
přišel teď, jeho dny jsou sečteny. Vztekle hodil přikrývku na zem, oblékl se a zakotvil v obýváku.
„Dobré ráno, pane. Jsou čtyři hodiny a pět minut.“ Lekl se, ale záhy si uvědomil, že to je jen Starkova
hračka. Dál si Jarvise nevšímal, praštil sebou na pohovku a ponořil se do vlastních myšlenek. Včera se mu
podařilo rozbít sklo. Jak? Jak to u všech bohů... ach.
„Pochopitelně.“ Pousmál se sám pro sebe. Pečetě mu nedovolí využívat tu sílu vědomě. Ale pokud je pod
vlivem silných emocí, stává se z toho reflex. Magie pro něj byla jako dýchání, jako snaha o udržení
rovnováhy na kluzkém povrchu. Něco zakořeněného v nejspodnějších základech jeho bytosti. Mohli mu
upřít manipulaci s tou silou, ale nedokázali mu upřít sílu samotnou. Tedy, aniž by ho zabili.
„Ó ano!“ Rozesmál se nahlas. Bude to těžké a stejně bude potřebovat Starkovu zvědavost a nesnesitelný
charakter, ale půjde to, teď už si tím byl jistý.
Mělo to pochopitelně háček. Za ta staletí se Loki sám v sobě vyznal. V hlavě měl úzkostlivý pořádek a
emoce držel tak zkrátka, že už si nepamatoval, jak je řádně projevit. Pokud se něco pokazí, pokud to
nezvládne, tak se zhroutí a jen dlouho a těžko se bude napravovat. V jeho vzpomínkách bylo pramálo
štěstí a radosti. Právě díky své odtažitosti si to nikdy nenašlo cestu do jeho nitra. A teď se bude muset
vzdát veškeré kontroly. Pokud nebude velmi opatrný, přijde o rozum dřív, než se mu vrátí jeho moc. Ale
jiná cesta pravděpodobně nebyla. Určitě ne rychlejší. Neřekl Starkovi klíčovou informaci. Přesněji řečeno
mu ji nepředal. Potřeboval mu ji předat a k tomu potřeboval aspoň trochu magie.
„Pane? Je dvanáct hodin, možná byste se chtěl naobědvat?“ Zase ta otravná věc. Moment... dvanáct?
Zdálo se mu to, nebo Midgardský čas neodpovídal tomu Asgardskému? V nemocnici byly dny dlouhé ale
teď, když měl co dělat, běžel čas zvláště rychle.
„Ano,“ odpověděl na nabídku oběda.
„Mohu vám nabídnout francouzskou nebo čínskou kuchyni, případně hamburger,“ řekl Jarvis a Loki byl
dokonale zmaten.
„Uhm... čínskou?“ vyslovil zkusmo a počítač jeho volbu potvrdil.
O půl hodiny později Loki splachoval čínské nudle do záchodu s výrazem naprostého zhnusení. Internet
mu prozradil, že v té zemi konzumují kočky a psy. Neměl ani v nejmenším chuť konzumovat kočky.
Kočky ve své nezávislosti, prospěchářství a eleganci byly jedním z velmi mála živočišných druhů, které si
Loki oblíbil. Jednou Thorovi úmyslně překazil lov na rysa. Kdo by jen řekl, že se Thorův věrný oř
nesplašil jen tak. Ne, toho, co Loki tomu nebohému zvířeti ukázal, by se zalekl i Sleipnir. Černovlasý bůh
se nad tou vzpomínkou usmál. Nebylo to poprvé ani naposledy, co si z Thora vystřelil. Nikdy mu ale
neublížil. To se změnilo, když se dozvěděl pravdu. Všechno se změnilo. Úsměv na Lokiho tváři potemněl
a záhy zmizel úplně.
Poprvé od chvíle, kdy ho sem Odin poslal, ho napadlo, co bude dělat, až svou moc získá zpět. Vypadne z
téhle planety - tolik dokázal říci, ale potom? Thanos byl nebezpečný nepřítel, setkání s ním se Loki chtěl
za každou cenu vyhnout, a to i když bude v plné síle. Ani magie mu nenahradí Odinovo požehnání.
Dlouhověkost zdědil po svých skutečných předcích, ale hojení ran byla záležitost docela jiná. Zahnal ty
myšlenky někam do kouta své mysli a soustředil se na aktuální problém. Jak donutit Starka aby ho
rozlítil... nebo ranil. Druhá možnost ho napadla až teď. Bude ho muset pozorně vést. Ukázat mu kousek
pravdy ze svého nitra. Ani trochu se mu to nelíbilo. Bylo to velmi hloupé, ale co zbývalo? Čekat, až si pro
něj Thanos přijde? Ne, tou dobou už chtěl být připravený, nebo - v lepším případě - někde daleko. Ale
dost bylo nepříjemných myšlenek.
Zavrtěl hlavou a vrátil se do ložnice, kde konečně rozbalil balík, který tam Stark předchozí den nechal.
Dvoje obyčejné, leč slušné kalhoty, nějaká trička a košile, spodní prádlo a úplně na dně krabička, která ho
zajímala asi nejvíc. Midgardská věda ho fascinovala. V něčem byla velmi zaostalá, ale pak tu byly věci...
věci jako Starkova hračka - Jarvis. Nebo lednička. Vybalil mobil a chvíli si ho zvědavě prohlížel a
zkoušel přijít na to, jak přesně funguje, nakonec přece jen sáhl po manuálu. Pojila ho se Starkem stejná
vášeň pro nové znalosti. Loki dal vždy přednost knihám před lovem nebo nesmyslnými souboji. V
jakékoliv rozumné říši by seznali, že chytrý a sečtělý Loki je vhodnějším kandidátem na post krále než
naivní hromotluk s úsměvem tak oslnivým, že by i slunce závidělo. Jenže v Asgardu si více cenili hňupa,
který skolil medvěda, než někoho, kdo tomu stejnému hňupovi po honu vyléčil rány. Loki zavrčel. Už
zase vzpomínal na Asgard. Nechtěl vzpomínat na Asgard. Vložil do telefonu SIM kartu a přístroj se s
lehkým zavibrováním zapnul. Na pozadí byla skupinová fotka Avengerů - zcela jistě Starkův humor.
Záhy dorazila zpráva.
„Čekal jsem, že na to přijdeš dřív.“ Loki jen obrátil oči v sloup a rozhodl se neodpovídat - cokoliv by
napsal, by mohlo znít jako výmluva, ba co hůř: hloupá výmluva. Starkovi se z ničeho zodpovídat nemusí.
Druhý den mu Tony přišel převázat ránu. Loki svolil a ušetřil ho i jedovatých poznámek.
„Dneska jsi nějaký tichý, jsi v pořádku?“ Loki upřímně pochyboval, že Starka zajímá jeho zdravotní nebo
jakýkoliv jiný stav.
„Ano, jen...“ začal a tou větou rozehrál svoji hru. Zavřel oči, ale stále na sobě cítil Starkův pohled.
„Pamatuji si, že jsme si s Thorem takhle ošetřovali zranění po bitvách.“ Povzdychl si možná trochu
dramatičtěji, než zamýšlel, ale Stark si toho zjevně nevšiml.
„Musí to bejt fajn... mít bráchu, dělat všechno spolu a tak...“
„Mít za bratra Thora nebylo požehnáním.“ Pomalu otevřel oči a s lehkým úsměvem se na Starka zadíval.
„Jo... to chápu. On je trochu...“ Hledal ta správná slova.
„Hlupák?“ nabídl Loki.
„Ne, to bych neřekl. Naivka. Jo, je naivní.“
„To je. A vždy byl,“ přikývl Loki.
„Ale pořád je to tvůj brácha, ne?“ nadhodil opatrně Tony.
„Ne. Thor není mým bratrem.“ Malá, neškodná lež. S tím vším, co namlel během bitvy s Avengery? Kdo
by mu tuhle lež nevěřil. I Thor sám už to vzdal.
„Technicky máš asi pravdu, ale všechno, co jste zažili a tak... to přece nezmizí přes noc.“ Jako by to
blonďaté sluníčko slyšel. Pochopitelně, že to nezmizelo.
„Thor není mým bratrem a nikdy jím nebyl!“ zopakoval s větším důrazem a přidal ještě jednu lež navíc.
Odvrátil pohled a věděl, že se Stark chytil. Došlo mu, že tohle je citlivé téma. A tam bude útočit ve chvíli,
kdy ho Loki zažene do kouta.
Nehledě na to všechno, co se stalo, co si udělali a co si řekli a neřekli, nikdy nezapomene na ty časy, kdy
bylo všechno takřka bezchybné. Navykládal spoustu lží, ale on sám, jako samotný bůh všech lží a klamů,
věděl nejlépe, že nejsilnější lež je taková, která v sobě má něco pravdy. Občas, za deštivých večerů v
překrásném Asgardu, přemýšlel, zda on sám dokáže ještě rozlišit lži od pravd. Zda se nezamotal do svých
sítí příliš. Nikdy nedošel uspokojivé odpovědi. Pohrdal lidmi, přesto jimi byl fascinován. Nenáviděl je a
právě tam si přestával být jistý. Byla to lež, kterou si vnutil ve strachu, že ho Thanos odhalí? Ve strachu,
že nedokáže udělat, co od něj šílený Titán žádá a jeho to bude stát život? Pokud by to tak bylo, pak by
strach zvítězil nad jeho vůlí. To se ale nemohlo stát, Loki by raději zemřel, než by dovolil strachu ho
ovládnout. Tím si byl jistý. Nebo si to alespoň říkal.
Žádné komentáře:
Okomentovat