Byl souzen a vyhnán, aby se naučil vážit si životů druhých. Zbaven téměř všeho, co ho odlišovalo od smrtelníků, kterými tak pohrdá, se Loki ocitá na stejném místě, kde utržil svou drtivou porážku. Ale zdá se, že ani to osudu nestačí a tak je záhy konfrontován s jedním z mála lidí, kteří mají skoro stejně nezdravé ego, jako on sám.
#Dokončená série o 12 dílech z let 2012 - 2013#
Pepper zůstala v New Yorku týden a pro Tonyho to byl nejhorší týden za... no, za
docela dlouhou dobu. Byla neobvykle přívětivá, přítulná a jevila snad až nezdravý
zájem o to, čemu se Tony věnoval celé hodiny v dílně. Proklouznout každý den na
půl hodiny dolů, aby mohl Lokimu převázat ránu, byl takřka nadlidský výkon. Těžší
ale byly cesty zpět nahoru. Loki byl tichý a vůbec příjemnější společník, než
dokonale organizovaná a fantazii postrádající Pepper, jakkoliv ji měl rád. Když
konečně odjela, děkoval bohu – kterémukoliv, který to zařídil – protože si nebyl
jistý, jak dlouho by to ještě vydržel. Pepper byla úžasná, ale stejně jako skutečný
pepř: ne vždycky a když, tak po malých dávkách.
Chvíli uvažoval o přestěhování Lokiho zpět nahoru, nakonec si to rozmyslel a
rozhodl se ponechat mu trochu soukromí. Koneckonců, za celou dobu své
aktuální přítomnosti na Zemi neudělal nic špatného.
„Přemýšlel jsem, že by ses přestěhoval zpátky nahoru, ale tenhle byt je tak či
onak volný, takže je to na tobě.“ Loki pozvedl obočí.
„Důvěra, Starku? Skutečně?“ Byl v tom maličký úšklebek, bez toho by to snad ani
nebyl Loki.
„Jo. Zatím jsi nic neproved, tak proč ne.“ Pokrčil rameny.
„Zůstanu. Nejsem si jistý, zda bys byl pozítří ještě naživu, kdybych s tebou měl být
neustále.“
„Jo, nápodobně.“ Mrknul na něj a s hvízdáním odešel.
Během následujících několika dní Starka nenápadně vyslýchal. Drobná otázka
sem, malá poznámka tam. Uvědomil si, že čím víc toho o miliardáři ví, tím méně
ho vidí jako hrozbu. Ne že by nebyl nebezpečný, jen najednou spousta věcí
dávala smysl. Zejména pak fakt, že když se věnovali konstruktivním debatám a
řešení problémů, docela si rozuměli. Neshody s otcem, tlak ze strany veřejnosti,
zrada jednoho z jeho nejbližších. To všechno Loki dobře znal. Jen o jednom se
Stark stále zdráhal mluvit – zmínil svůj únos, díky kterému vymyslel slavné brnění,
nikdy se o tom ale nechtěl bavit do detailu.
Během uplynulého týdne zvládl ohnivou runu, další týden už mu to šlo podstatně
lépe a osvojil si i vodu a vzduch. Dovedl zapálit papír, dovedl naplnit sklenici
vodou a dovedl zabouchnout dveře průvanem. Nic složitého, na smrtelníka přesto
pokrok, to mu Loki musel přiznat. Když se mu už druhý den nedařilo vytvořit
z kombinace vzduchu a ohně ohnivou kouli, Loki se rozhodl realizovat svůj plán.
Načrtl potřebné runy, luskl prsty a v dlani se mu objevil malý chuchvalec plamenů.
„Je to tak těžké, Starku, nebo jsi jen tak neschopný?“ vyštěkl a úmyslně zvolil
slova, která Tonymu připomenou jeho otce.
„Hej! Prostě jsem nestrávil několik set let zavřenej v knihovně!“ protestoval.
„Tohle by zvládlo malé dítě!“
„Možná, že kdybych měl učitele, co za něco stojí, tak by to šlo líp!“
„Nesváděj svou neschopnost na mě, Starku. Nedokázals udržet krok ani
s vlastním otcem – není divu!“ Trefil se do černého, věděl to. Tony přivřel oči a
zatnul ruce v pěst.
„Podíval ses někdy do zrcadla? Tebe se rodina zřekla – vyhodili tě jako odpad!
Pořád hraješ, jak seš nad věcí, pořád předstíráš, že seš princ, ale já ti něco
povím: nejseš nic!“ Loki zatnul zuby. Musel vydržet ještě chvíli. Cítil, že to funguje.
Ještě chvilku.
„Kdybych tě vyhodil, tak chcípneš hlady, ty arogantní hajzle!“ Něco v Lokim se
vzepjalo, zhluboka se nadechl, aby Starka na místě nezabil, a svižným krokem
obešel stůl. Tonymu došlo, že trochu přestřelil, ale s tím už se nedalo nic dělat.
Loki natáhl ruce a ke Starkově překvapení mu nerozdrtil hrdlo, pouze se štíhlými
prsty jemně dotkl jeho spánků. Vykřikl, když mu celou páteří projela ostrá bolest.
Zatmělo se mu před očima a omdlel.
Probral se s příšernou bolestí hlavy. Loki se opíral o stůl opodál.
„Co... co si mi to sakra udělal?!“ zavrčel a pomalu sahal po náramku. Loki neřekl
nic, jen mu hodil kus papíru a tužku.
„Vyvolej malého elementála.“
„Cože? Co to má...“ Jenže v ten moment si uvědomil, že ví, jak to udělat. Nejen
to. Bylo mu zvláštně. Jakoby po velmi, velmi dlouhé době vylezl ze zatuchlého
sklepa na čerstvý vzduch. Vzal tužku a nakreslil několik složitých obrazců se
znaky, které mu byly povědomé, ale nemohl si je jednotlivě vybavit. Sáhl po
ostrém noži na stole a nechal na papír dopadnout pár kapek krve. Chvilku se
nedělo nic, pak se uprostřed obrazců objevilo malé cosi. Vypadalo to trochu jako
žába se vzdáleně lidskou postavou. Tony na to zíral a nevěřil vlastním očím.
„Jak je to možný?“ zadíval se na zelenookého mága, který ho celou dobu pozorně
sledoval.
„Telepatie. Předal jsem ti část svých znalostí, dost možná i pár svých vzpomínek,
které se toho nijak netýkají. Bohužel jsem měl jen málo času a v dané chvíli
bylo... obtížné se soustředit.“
„Počkej, zpomal trochu, prosím tě. Právě jsi byl v mojí hlavě... hrabal ses v mojí
hlavě. Můžeš mi to vysvětlit podrobněji?!“ Zněl podrážděně a Loki si jen
povzdychl.
„Nezapečetili mou magii, kdyby to udělali, zabili by mě. Jen ji nemohu vědomě
používat.“
„To před chvílí mi přišlo dost vědomý.“
„To sklo před několika dny. Pokud se dostanu do stavu... vypětí, můžu, na velmi
omezenou dobu a ve velmi omezené míře, manipulovat se svojí mocí.“
„Ty si chtěl, abych tě vytočil. Proto ta hádka.“
„Ty znalosti jsou klíčové, bez nich by ses nikdy neposunul dál, ale já nemám čas
tě učit takovým základům. Potřeboval jsem, abys je měl, tak jsem ti... propůjčil
svoje.“
„Když se rozbilo to světlo, byl jsi slušně namíchnutej. Abys udělal tohle...“ Kdyby
byl v animáku, rozsvítila by se mu nad hlavou žárovka.
„Ou... promiň, věděl jsem, že jsem to trochu přepísk.“
„Bylo to nutné.“
„Možná. Tak jako tak: promiň.“ Loki jen přikývl.
„Mám jedinou žádost, Starku.“
„Jasně.“
„Jestli se ti vybaví něco... jiného, nech si to pro sebe. Nechci o tom vědět.“
„Dobře.“
„Dobrá, mohl bys mi oplatit laskavost. Něco umíš. Zkus, zda dokážeš zrušit
alespoň jednu z kleteb, které nade mnou visí.“
„Jak to mám udělat?“ Loki natáhl ruku a Tony ji váhavě stiskl. V tu samou chvíli se
stalo několik věcí a on si nebyl jistý, která z nich dřív. Probleskla mu hlavou
vzpomínka z doby, kdy byl Loki ještě dítě. No, i v Asgardu zjevně znali šikanu,
protože to, co viděl, se jinak nazvat nedalo. V další vteřině byl zpátky v realitě. Až
na to, že byla dost jiná než před pár vteřinami. Lokiho tvář zůstala stejná, ale na
krku měl nepříliš vzhledné černé čáry, které vypadaly jako tetování. V příštím
okamžiku si uvědomil, že je má i na rukou.
„No do prdele...“ vydechl užasle. Když se na Lokiho ruku podíval blíž, zjistil, že
čáry jsou ve skutečnosti ornamenty. Různé ornamenty. Zvědavost zvítězila nad
opatrností a on se dotkl špičkou prstu jednoho z nich a sledoval, jak se modře
rozzářil a jak záře postupuje dál.
„Víš, jak se lámou kletby,“ promluvil Loki.
„Ty to vidíš? To, co máš na sobě.“
„Ne. Vnímáš Aether, proto je vidíš, ale vím, jak vypadají. Jednu sis zvolil – zlom ji.“
Tony znovu upřel pozornost k zářícím ornamentům a z jeho úst začala padat
slova, kterým nerozuměl. Bylo to celé zkrátka bizarní. Jak mohl plynně mluvit
jazykem, který neznal? Loki zavřel oči a zhluboka se nadechl. Tony pokračoval
v zaříkání nicméně jen do té doby, než sebou zelenooký znatelně škubl.
„Loki?“
„Pokračuj.“ Zněl klidně a rozhodně, tak pokračoval. Než stihl doříct větu, Lokimu
se chvěly ruce.
„Říkám, abys pokračoval.“ Zněl o něco méně klidně, ale pořád jistě. Jenže po
dalších třech větách se sesul na zem. Po čele mu stékal pot a celý se znatelně
třásl.
„Loki, nebudu pokračovat, dokud mi neřekneš, co se děje.“
„To... je v pořádku. Nezlomíš ji. Ne teď, nejsi dost silný.“
„Co se stalo?“
„Na tom nezáleží.“ Nic víc neřekl. Ležel na podlaze, oči měl zavřené a mlčel. Dech
se mu pomalu zklidňoval.
„Okej, ale nemůžeš tu takhle zůstat. Chceš si lehnout?“ Na chvilku odsunul svou
ješitnost stranou, aby si mohl přiznat, že má o Lokiho trochu starost. Ten na
nabídku přikývl.
„Tak pojď.“ Pomohl mu vstát a příležitostně ho podpíral po celou cestu do ložnice.
Zajímalo ho, co přesně se stalo, zároveň mu však bylo jasné, že Loki mu to
minimálně teď určitě neřekne.
„Jsi v pořádku?“ Další přikývnutí. Bylo ta absolutně zbytečná otázka – i kdyby
umíral, tak by to Tonymu pravděpodobně neřekl.
„Jsem jen unavený.“ Tony se musel pousmát. Skutečně byl o něco sdílnější, i
když stále ne tolik, jak by si Iron Man představoval.
V životě by si nepomyslel, že potáhne Lokiho do postele. Ale od té doby, co přišel,
byl život podstatně zábavnější. Navíc si znovu zopakoval, že od svého návratu
bůh neudělal nic špatného. Pokud to bylo díky tomu, že neměl svojí magii, asi
nebyl nejlepší nápad mu pomáhat s jejím opětovným získáním. Na druhou stranu,
chaos se dá působit i bez magie, zvlášť když se jedná o Lokiho. Byl prohnaný jak
liška, přesvědčivý, měl pěknou tvářičku a jazyk jako břitvu – s tím mohl rozpoutat
klidně třetí světovou. Nevěděl o Zemi tolik, kolik by si asi přál, přesto Tony tak
nějak pochyboval, že by neznal vhodné strategické cíle a způsoby, jak se k nim
dostat.
K Tonyho úlevě konečně dorazili do ložnice – Loki nebyl zrovna lehký, když se o
něj cestou opíral. Ne nadarmo se ale nemá chválit dne před večerem, protože pár
kroků od postele to Loki prostě vzdal a ztratil vědomí. Stark to nečekal, což
vyústilo v poměrně komickou scénku, kdy se poroučel se k zemi i s Asgarďanem.
„Tohle si udělal schválně!“ zavrčel a odvlekl ho poslední dva metry do postele.
Záhy nastala chvilka snad ještě pernější. Má ho nechat jen tak na posteli? Pokud
ne, asi by ho měl svlíknout. Ale on přece nebude svlíkat Lokiho, že ne. Že ne. Že
ne? Zoufale si povzdychl, když se pustil do práce. Co taky zbývalo jiného. Možná
to byl nepřítel, Tony ho ale nechtěl nechat jen tak. Ještě prochladne a vařit mu
čaje a měřit teplotu by byl fakt poslední hřebíček do Tonyho rakve a
pravděpodobně i poslední kapka pro Lokiho ego. Nejdřív letěly na zem boty, pak
ponožky, košile a nakonec – po lítém boji – i kalhoty. Než ho ale přikryl, nedalo
mu to a znovu ho chytil za ruku. Okamžitě se objevila tetování, jejichž rozsah
donutil Tonyho zalapat po dechu. Byla doslova všude. Všiml si, že vzor, který si
před tím vybral, stále slabě zářil a kůže kolem něj byla zarudlá. Chvilku ta
znamení zkoumal, než si přišel jako voyeur a konečně Lokiho přikryl. Zdálo se, že
tentokrát bude na gauči spát on. Mohl se samozřejmě vyspat dole, nebo v druhé
ložnici nahoře, ale chtěl vědět, kdy se Loki vzbudí. Pořád ještě mu nedůvěřoval
natolik, aby ho nechal volně trajdat po svém bytě.
Vrátil se do dílny vymyslet, co dělat s tou divnou věcí, kterou vyvolal, jen aby
zjistil, že je pryč.
„No výborný, takže tu někde pobíhá věc, o které ani pořádně nevím, co to je a co
umí. Vynikající.“ Povzdychl si. Tohle si s Lokim ještě vyřídí.
Žádné komentáře:
Okomentovat