Byl souzen a vyhnán, aby se naučil vážit si životů druhých. Zbaven téměř všeho, co ho odlišovalo od smrtelníků, kterými tak pohrdá, se Loki ocitá na stejném místě, kde utržil svou drtivou porážku. Ale zdá se, že ani to osudu nestačí a tak je záhy konfrontován s jedním z mála lidí, kteří mají skoro stejně nezdravé ego, jako on sám.
#Dokončená série o 12 dílech z let 2012 - 2013#
Navzdory Tonyho obavám bylo příští ráno jedno z nejklidnějších, které za ten měsíc zažil. Dost možná i
proto, že Loki se objevil až kolem oběda.
„Vypadáš jak po flámu,“ poznamenal k Lokiho rozcuchanému vzezření a vysloužil si napůl otrávený a
napůl tázavý pohled.
„Jak kdybys celou noc prochlastal,“ osvětlil mu Tony.
„V tom jsem nikdy neviděl smysl. Na rozdíl od Thora.“ Stark se na chvilku zamyslel, než se začal smát.
„A důvod k tvému veselí?“ zeptal se suše černovlasý.
„Nedělá mi problém představit si Thora v lihu. Přijde mi, že má občas problém trefit se do dveří i za
střízliva, tak by mě fakt zajímalo, co dělá nalitej.“ Loki se usmál a bylo to snad poprvé, kdy u něj Tony
viděl úsměv z prostého pobavení.
„Jednou chtěl vyhlásit válku Niflheimu, ale nedokázal ani nasednout na koně. Když už se na to zvíře
dostal, sedl si opačně. Což mu ovšem nijak nebránilo v tom, aby se vydal k Bifröstu. Protože to ale stále
byl princ, jeho družina ho následovala - družina udatných bojovníků vedená hlupákem, který sedí na koni
obráceně. Skvostný to pohled na elitu Asgardu.“ Zavrtěl hlavou a posměšný úšklebek z jeho tváře zmizel,
když se vrátil z těch dávných dob do reality.
„Počkej, to myslíš vážně? A to mu nikdo nic neřekl?“
„Jistěže ano. Řekl jsem mu, že je idiot a pokud se chce zabít, mohl by z toho vynechat zbytek Asgardu.“
„Okej, a co on?“
„Princezno, nemějte strach, já vás ochráním!“ napodobil Thorův hlas a Tony vyprskl smíchy. Ani Lokimu
nevydržela vážná tvář a začal se smát.
„Jak daleko se dostal?“
„Spadl z toho koně dřív, než dojeli k Heimdallovi.“ Následující chvíli ticha přerušil Tony.
„Loki? Můžu se na něco zeptat?“
„Snažíš se předstírat, že mám na výběr. Jen nevím, zda se to snažíš nalhat mně, nebo sám sobě.“
„Nesnažím se nic předstírat. Máš na výběr... vždycky.“
„Jako bych slyšel Thora,“ procedil mezi zuby zelenooký.
„Loki...“
„Zkrať to a řekni, na co ses chtěl zeptat?“
„Jak ses dostal k Chitauri?“ Lokiho reakce předčila veškerá očekávání. Nejdřív se zarazil, šokován tou
otázkou, nebo možná vzpomínkami, které pohřbil někam hodně hluboko. Několik vteřin stál jako
opařený, než zaútočil. Víc než projev čisté agrese to ale připomínalo reakci zvířete zahnaného do kouta.
Srazil menšího muže na zem a rukama mu pevně stiskl krk.
„Kdo ti to řekl?! Kdo ti o tom řekl?!“ syčel.
„Whoa! Loki, uklidni se... nevím, o čem to mluvíš.“
„Řekni mi, co víš! HNED!“
„Loki... já nic nevím, proto jsem se tě na to zeptal. Jen mi už chvíli vrtá hlavou, jak je možné, že se ti od
tvojí poslední návštěvy změnila barva očí. Nejdřív jsem si nebyl jistej ale pak na záznamech... Řekni mi,
co se ti stalo. Prosím.“ Snažil se znít klidně a doufal, že se do jeho hlasu nepromítne strach, který ve
skutečnosti cítil.
„Smrtelník nikdy nepochopí, nemůže pochopit, co se mi stalo,“ pronesl hořce.
„Aspoň to zkus... já... viděl jsem pár tvých vzpomínek. Podíval jsem se na záznamy a přísahám, že jsi
měl modré oči. Jen mi řekni, že mám pravdu. Ty nejsi žádné monstrum, Loki.“ Loki se zarazil a pomalu
pustil Tonyho krk.
„Mýlíš se,“ pronesl chladně a bez dalšího slova odešel. Tony se snažil zpracovat uplynulých několik
minut. Každý den v dílně, kdy mu Loki pomalu a váhavě prozrazoval malé střípky své minulosti, vedly k
přesvědčení, kterému věřil. Vzpomněl si, jak se před tou otázkou zelenooký smál a přál si, aby ji nikdy
nevyslovil. Jen upřímně doufal, že nezničil ten křehký mír a malý náznak důvěry, který mezi nimi vznikl.
Ztratit Lokiho důvěru jednou znamenalo ztratit ji navěky, to si uvědomoval až příliš jasně.
Bůh lsti se neukázal tři dny a Tony si říkal, že už toho bylo dost. Sjel výtahem o patro níž a nebyl si ani
jistý, co mu má říct.
„Hej, Bambi, nechceš se na to už vykašlat? Omlouvám se za tu otázku, neměl jsem se ptát.“ Žádná
odpověď.
„Loki?“ zavolal zkusmo, ani tentokrát se ale nedočkal. Proběhl celý byt, leč po Lokim ani vidu ani slechu.
Už se začínal bát, že zelenooký odešel. Bát? Proč by se měl bát? Vždyť ho tu ani nikdy nechtěl - vzal ho k
sobě jenom proto, že lepší řešení v tu dobu nebylo. Teď, když se Loki vylízal z nejhoršího, si může jít
kam chce. Bez magie moc škody stejně nenapáchá. Tony pokrčil rameny a vrátil se zpátky nahoru. Cítil
vzadu v hlavě jisté pochybnosti a snad i vinu, ale pořád to byl rádoby bůh, který se pokusil ovládnout
Zemi. Výhled z okna na zataženou oblohu nebyl moc povzbudivý, takže poslední útočiště byla dílna.
Nakonec, nejsnáze na Lokiho zapomene, když si zaměstná hlavu a ruce něčím jiným.
Plány se mu ovšem drasticky změnily, když do dílny dorazil a našel Lokiho ležet na podlaze bez známek
vědomí. Tony neváhal a kleknul si k němu. Nahmatal na krku puls - slabší, než být měl, ale podstatně
lepší, než kdyby neměl žádný. Dech na tom byl podobně. Zaklel, když mu zvedl hlavu a uviděl na své
ruce krev. Nemohlo to být nic vážného, jinak by té krve bylo podstatně víc, nicméně to situaci rozhodně
nezlepšilo. Rozhlédl se, aby záhy našel viníka té rány na hlavě. Hrana stolu vypadala více než
pravděpodobně. Jen doufal, že mu není nic vážnějšího - do nemocnice ho rozhodně znovu brát nechtěl.
Opatrně ho zvedl s úmyslem odtáhnout to zatracené stvoření do trochu většího pohodlí. Neudělal ani dva
kroky, když se Loki s trhnutím probral a prudce od sebe miliardáře odstrčil.
„Neopovažuj se na mě sahat!“ zavrčel a jeho nevyslovená výhružka nevyzněla příliš hrozně, když o
moment později ztratil rovnováhu a skončil zpátky na podlaze.
„Ale vážně - mohl by ses aspoň na chvíli přestat chovat jako kus vola? Usnadnilo by to práci nám
oběma,“ rozhodil miliardář ruce v poněkud bezradném gestu. Loki ho sledoval s nedůvěrou, ale nakonec
přikývl, co jiného mu taky zbývalo. Tony mu pomohl na nohy.
„Není ti zle?“ zeptal se na chodbě, která vedla do obýváku.
„Bolí mě hlava a chce se mi spát,“ přiznal vyšší z mužů.
„Jo, pěkně ses praštil, ale mohlo to dopadnout hůř. S hlavou něco uděláme, ale do postele tě odtáhnout
nemůžu.“
„Důvod?“
„Mohl bys mít otřes mozku, nechci tě zbytečně tahat k doktorovi, tak tu s tebou chvíli budu, kdyby
náhodou.“ Loki jen přikývl a nechal se složil na gauč. Cítil, jak se mu zavírají oči.
„Loki?“ Pomalu otevřel oči a viděl před sebou Starka se sklenicí vody a něčím malým a bílým v ruce.
„Utlumí to bolest.“ Podal mu obojí, ale Loki léky odmítl.
„Nechci drogy.“ Pravdou bylo, že bolest byla ubíjející.
„Jsou to jen léky - utlumí bolest, nic víc, nic míň,“ snažil se ho vynálezce přesvědčit a Loki neměl sílu
vzdorovat.
„Hodnej Bambi,“ usmál se Stark a zelenooký měl tisíc chutí mu za to vyrvat jazyk. Kdyby jen nebyl tak
zatraceně unavený.
„Ještě mi tu neusínej, musím se podívat na tu ránu na hlavě.“ Sedl si k němu a otevřel lékárničku. Když
měl možnost si zranění konečně prohlédnout, tiše zaklel.
„Dobře, že sis ty prášky vzal, tohle vypadá na pár stehů.“ Při posledním slově se Loki zcela zřetelně
zachvěl.
„Děje se něco?“ zeptal se Stark s jistou dávkou starosti v hlase.
„Proč se vůbec staráš?“ zeptal se Loki.
„Protože jsem tě postřelil a vzal k sobě - mám za tebe zodpovědnost.“ Tuhle otázku si kladl sám tak často,
že odpověděl takřka okamžitě.
„Jsem více než schopný za sebe převzít zodpovědnost sám.“
„Jo... jasně... a pak se stane tohle.“ Vzal kousek gázy a opatrně otřel krev z okolí rány. Když měl
nachystanou jehlu s vláknem, Loki ho zastavil.
„Nedělej to...“ Byla to spíš žádost než obvyklý příkaz.
„Nemůžu to nechat v tomhle stavu,“ povzdychl si Tony a přemítal, co přesně se ex-bohovi honí hlavou.
„Ne takhle.“
„Loki?“ Začínal být dost nervózní - viděl Lokiho v různých extrémních náladách, tuhle ale nepoznával.
„Když si na tom budeš chvíli držet led, nebude to tak bolet,“ nabídl miliardář po chvilce nepříjemného
ticha a vysloužil si souhlasné přikývnutí. Loki se řídil jeho radou a zbytek procedury pak proběhl hladce.
„Co jsi tam vůbec dělal?“ položil otázku, která mu v hlavě rotovala od chvíle, kdy se ujistil, že zelenooký
žije.
„Chtěl jsem pár prokletí zrušit sám,“ přišla překvapivě upřímná odpověď.
„No, tak to byl pěkně blbej nápad,“ neodpustil si Tony.
„Já vím. Už mi ale nezbývá moc času.“
„Jak to myslíš? Máš tak...hmm... fajn, nemám páru, kolik ti je ve skutečnosti, ale určitě máš aspoň
několik desítek let.“ Loki se slabě usmál.
„Kéž by.“ Bylo to poslední, co řekl, než usnul. Tony se snažil rozluštit, co měl Bambi na mysli, ale bez
úspěchu. Nakonec toho nechal s tím, že se prostě praštil do hlavy a mlel páté přes deváté.
Že Lokiho slova dávala větší smysl, než si myslel, měl zjistit o pouhé tři dny později. Od rána bylo
všechno klidné. Loki ho naučil pár nových triků, oba dva se natolik ponořili do své práce, že myšlenka na
oběd se k nim nepřiblížila ani vzdáleně. O to dravěji se vrhli na večeři doručenou z blízké pizzerie. Loki
se však zastavil uprostřed jídla a výraz na jeho tváři byl stejný, jako když mu chtěl Tony zašít ránu na
hlavě. Pokud by ho měl k něčemu přirovnat, vypadal jako vyplašený jelen.
„Děje se něco?“ Odložil svůj kousek pizzy zpátky do krabice.
„Anthony... jdi do dílny.“ Nebyl to příkaz, ale znělo to naléhavě.
„Proč?“ zadíval se na něj vynálezce s lehkým podezřením.
„Prosím.“ Nebylo to jeho běžné vynucené ́prosím ́, které zahuhlal, aby byl Tony spokojený. Řekl to dost
nahlas a pečlivě kladl důraz na každou slabiku. Tony zmateně zamrkal, ale rozhodl se Lokiho více
nepokoušet a vyhověl mu. Pochopitelně, že jakmile byl v dílně, nechal si zvětšit záběr z bezpečnostní
kamery umístěné v obýváku. Loki stál zhruba uprostřed místnosti a díval se přímo před sebe. Záhy Tony
zjistil, na co se dívá. Ve zdi byl otevřený portál - velmi podobný tomu, který viděl na záznamu z
výzkumného střediska S.H.I.E.L.D.u, kde se Loki poprvé objevil. Sledoval čtyři nevábně vypadající
emzáky, jak vystupují z portálu a obklopují Lokiho. Zesílil zvuk, ale návštěva pochopitelně nemluvila
jazykem, který by kdy slyšel. Přesto rozuměl Lokimu.
„Není má vina, že Thanosova armáda nebyla tak silná, jak pravil.“ Odpovědí mu byla změť syčení,
cvakání a mlaskání. Jeden z vetřelců chytil Lokiho za ruku a byl záhy srážen na zem. Lokiho kůže
zmodrala a Tony se s úžasem díval na jeho skutečnou podobu, kterou neviděl od doby, co mu ji Loki
první večer částečně ukázal. Vypadal... nebezpečně. V tu chvíli si ale plně uvědomil, co se děje v jeho
obýváku a odemkl ukrytou sekci dílny, ve které měl jeden ze starších modelů svého slavného exoskeletu.
Bude muset rozbít prosklenou stěnu. Zase. Ale nezvané hosty ve svém bytě trpět nebude.
Roztříštěné sklo se rozlétlo po celé místnosti. Zahlédl někoho, koho by mezi Chitauri jmenoval králem
krásy. Nebýt toho, že ta neskutečně groteskně vypadající fialová věc držela pod krkem bezvládného
Lokiho, Tony by se snad i smál.
„Pusť ho a táhni, odkud jsi přišel,“ vyzval ho Tony a namířil na něj repulzory. Upřímně ho překvapilo,
když se dočkal odpovědi, které rozuměl.
„Přišel jsem si pouze vzít to, co mi náleží. Žádné jiné plány ve vašem světě nemám. Alespoň zatím.“ S
tím se vydal zpět k portálu. Tony bez dalšího varování vystřelil, ale pan Fialka se ani neohlédl, když oba
paprsky pohltilo energetické pole kolem něj. Než Iron Man stačil vystartovat proti němu, zmizel zpátky v
portálu, který se ve stejném okamžiku zavřel. Vyjma rozbitého okna a špinavé podlahy nebylo v místnosti
nic neobvyklého. Nic, co by prozrazovalo, co se tu právě stalo.
O půl hodiny později seděl Tony na pohovce a sklenku s whisky a ledem měl přitisknutou na čelo. Neměl
páru, kdo byl ten šašek a už vůbec, kam a proč Lokiho odvlekl. Upřímně ale pochyboval o tom, že ví,
kým je Loki teď. Každopádně to tak nemohl nechat. Loki byl jeho klíč k úplně novému světu, nehodlal se
ho vzdát jen tak. A taky ho tak trochu hlodalo svědomí, že nezasáhl dřív. Rozhodně nemusel strávit
drahocenných pět minut sledováním slovní přestřelky mezi Chitauri a Lokim. Přehrál si záznam znovu a
včetně toho, co se stalo, zatímco byl na cestě nahoru. Pan Fialka musel přijít hned poté, co se Tony zvedl
od stolu. Zřetelně viděl, jak před ním zelenooký Asgarďan couvl. Nikdy před tím v Lokim neviděl ani ten
nejmenší náznak strachu. Ani když mu šlo o život, ani když omdléval bolestí a vyčerpáním. Viděl u
Lokiho spoustu emocí (i když nejčastěji byl prostě vytočený k nepříčetnosti), ale nikdy, ani jednou
jedinkrát, neprojevil strach. Nebylo to mnoho, ale stačilo to k tomu, aby si Tony dovedl udělat alespoň
nějaký obrázek, proti čemu vlastně stojí. Bylo mu jasné, že jediný způsob, jak dostat Lokiho zpátky, je
pomocí magie. Drobnou vadou na kráse jeho plánu byl fakt, že neměl ani to nejmenší ponětí, jak to
udělat.
Žádné komentáře:
Okomentovat