Byl souzen a vyhnán, aby se naučil vážit si životů druhých. Zbaven téměř všeho, co ho odlišovalo od smrtelníků, kterými tak pohrdá, se Loki ocitá na stejném místě, kde utržil svou drtivou porážku. Ale zdá se, že ani to osudu nestačí a tak je záhy konfrontován s jedním z mála lidí, kteří mají skoro stejně nezdravé ego, jako on sám.
#Dokončená série o 12 dílech z let 2012 - 2013#
Cítil, že pomalu procitá. Bylo mu hrozně a přesto líp, než by mu být mělo. Pohnul se a zaskučel. Každé
nadechnutí, každý, i ten sebemenší pohyb, provázela ostrá bolest.
„Dobré ráno, Růženko,“ uslyšel známý hlas kousek od sebe. Opatrně pootevřel oči, jen aby je zase
urychleně zavřel. Množství světla v místnosti bylo zkrátka nesnesitelné.
„Moc světla, hm?“ poznamenal miliardář a lusknutím prstu nechal okna zatemnit. Loki zkusil znovu
otevřít oči, tentokrát do příjemnějšího pološera.
„Jak je ti?“ Zdálo se mu to, nebo Stark skutečně zněl trochu starostlivě?
„Přiměřeně okolnostem,“ odvětil neutrálně.
„Uhm, to mi vážně pomůže, Loki,“ podrbal se Stark na bradě, dívajíce se do zelených očí, které vůči
zbytku působily až nepatřičně živě.
„Máš hlad?“ zeptal se, aby přerušil ticho a zjistil, jestli Lokiho základní potřeba dokáže zvítězit nad jeho
egem. Chvilku se nedělo nic, pak Loki krátce přikývl.
„Fajn. Zůstaň tu, přinesu to.“ Nejdřív ho chtěl nacpat vším, co v lednici našel, ale JARVIS měl dost
umělého rozumu, aby mu to vymluvil. Vlastně Tonyho přesvědčil ujištěním, že jestli to udělá, bude si
Tony čistit pozvracenou postel sám. Nakonec tedy nechal dovézt jen hovězí vývar. Ani tak Loki nedojedl.
„Nechci tě nijak stresovat nebo na tebe tlačit ale... máš tušení, co je tohle?“ S těmi slovy mu podal tablet,
na kterém byla vyfocená pokreslená stěna v obýváku. Lokimu se lehce rozšířily zorničky, zatím ale nic
neříkal. Ten obrázek vysvětlovat všechno - od jeho zvláštního pocitu předchozí den, až po otázku, jak se
sem dostal. Dlouze se zadíval Starkovi do těch jeho hnědých štěněčích očí. Nevěděl to. Zcela evidentně.
Má mu to říct? Neměl by, zbytečně to věci zkomplikuje, krom toho by mu Stark stejně nevěřil.
„Nevím,“ pokrčil rameny.
„Nevěřím ti.“
„Nic jiného ani nečekám.“ Pousmál se, ale v ústech měl lehce nahořklou pachuť.
„Proč mi to neřekneš?“ postavil si Tony hlavu.
„Není co - já nic nevím,“ stál si Loki za svým. Upřímně pochyboval, že by z něj Stark chtěl odpověď
vymlátit; a měl pravdu. Miliardář si zamyšleně prohrábl vlasy, než vstal a i s tabletem odešel. Loki se s
úlevou položil zpět na měkkou matraci. Kdo by to byl do Starka řekl.
Po několika dnech strávených v posteli už měl pocit, že ho zabije nuda. Kdykoliv byl Tony mimo dohled
a dosah, cvičil svou znovunabytou moc. Rány a zranění se hojily rychleji, což samozřejmě nezůstalo bez
povšimnutí. Tony nebyl hlupák, došlo mu docela rychle, že když zelenookému bohovi převazuje zranění
a dotýká se ho, tak nevidí žádné kletby. Krom toho cítil, že je Loki jiný. Cítil z něj něco, co nedovedl
pojmenovat ani zařadit. Loki mu dál pomáhal s magií, i když jen z pohodlí postele, a protože nevypadal,
že by chtěl Tonyho zabít, miliardář se neptal. Netrvalo příliš dlouho, než se naučil přivolat si oheň i bez
pomoci run. Odměnou mu bylo Lokiho uznání - tedy, to nejbližší uznání, co se z Lokiho dalo dostat. S
radostí by se tomu věnoval dál, kdyby se neozval Fury.
„Co pro tebe můžu udělat, jednoočko?“
„Jakkoliv nerad kazím váš jistě nabitý den, pane Starku, tak bych vás rád požádal, abyste si přečetl
zprávu, která vám byla doručena předevčírem.“ Nezněl moc nadšeně a Tony si byl celkem jistý, že kdyby
měl na výběr, tak by ho skutečně nechal na pokoji. Otevřel zprávu, kterou Fury zmiňoval, a pročetl si ji.
Lehce zaklepal na dveře a vytrhl Lokiho ze čtení. Tony si všiml, že si tímhle způsobem krátí chvíli často,
a nijak ho to nepřekvapovalo.
„Loki? Můžu s tebou na chvilku mluvit?“ Černovlasý odložil knihu a založil si ruce v klíně.
„Volal mi Fury. Jen... budu muset zítra na chvíli vypadnout a nejsem si jistý, jestli se ještě ten den
vrátím.“ Necítil se moc dobře při pomyšlení, že má Lokiho nechat o samotě. Mohl udělat něco hloupého -
třeba mu sabotovat nějaké projekty v dílně. Nebo se mohl objevit pan Fialka. Nebo se mohlo stát asi tak
sto jiných, neméně veselých věcí.
„Asi tě to raní, ale nepotřebuju chůvu, Starku,“ ušklíbl se.
„No, to říkáš ty. Ale neboj, JARV na tebe dohlídne,“ vrátil mu to Tony s podobným úšklebkem.
„A co udělá, když budu zlobit, Anthony? Naplácá mi?“
„Buď tě někde zamkne, nebo - pokud bys začal být zvlášť kreativní - zavolá mně a já Furymu.“
„A jak bys to vašemu milovanému veliteli vysvětlil? Že ležím ve tvojí posteli a ́někdo ́ mi ošetřil
zranění?“
„Ale Fury, co jsem měl dělat? Prostě se mi objevil na střeše, totálně mimo, a vypadal, jak kdyby ho
sejmul kamion!“ nasadil Tony zoufalý výraz a bezradně rozhodil rukama.
„Úctyhodný výkon,“ okomentoval to suše Loki a uznal svou porážku.
„Stačí, když tu chvíli vydržíš v klidu. Nechci tě předhodit S.H.I.E.L.D.u o nic víc, než tam chceš ty. Ne
po tom všem.“ Loki přikývl a podezíral Starka ze zbytečného sentimentu.
Venku byla hluboká noc, ale Loki upíral své smaragdové oči do stropu, odpíraje si spánek. Čekal, až
Stark, hlasitě oddychující vedle něj, usne. Bylo zbytečné si namlouvat, že je mu ten otravný smrtelník
lhostejný. Dny v Thanosových špinavých rukou mu dokázaly opak. Jenže věci nikdy nebyly tak
jednoduché. Ne pro Lokiho. Ta brána, kterou Stark dokázal otevřít, to byl jediný důkaz, který potřeboval.
Jenže všechno bylo tak křehké. Vždyť Stark si svých vlastních pohnutek nebyl vědom. Kdyby mu to Loki
řekl, jak by asi zareagoval? Nařkl by ho, že s ním manipuluje? Že si to vymyslel? Vysmál by se mu?
Všechno bylo vždycky komplikované, a cokoliv se jen vzdáleně blížilo Lokiho štěstí, to bylo předem
odsouzeno k nezdaru. Přesto - co mohl dělat? Mohl prostě odejít. A věděl, že by toho velmi brzy litoval.
Byl příliš hluboko. Jemně chytil Tonyho ruku a opatrně, aby se druhý muž nevzbudil, na ni špičkou prstu
nakreslil jakýsi znak. Rozhodl se. Vzal Starka pod svou ochranu. Kdyby jen věděl, zda to nebyla chyba.
Když se Loki dopoledne probudil, Tony byl pryč. Vědomí, že je v celém bytě sám, jen s Tonyho
zvláštním nehmotným přítelem, ho neuklidňovalo.
O stovky kilometrů dál Iron Man manévroval mezi mrakodrapy. Netušil, proč Fury poslal právě jeho -
tohle byla věc spíš pro Bartona nebo Vdovu. Konečně ale dorazil na místo určení - rozestavěný obytný
blok uprostřed města. S potěšením zjistil, že není očekáván, a pár šmejdů dokázal sundat ještě dřív, než si
ho vůbec všimli. Podle zprávy, kterou mu Fury poslal, se jednalo o partičku politických extremistů, kteří
se rozhodli to vzít ještě trochu extrémněji, než bývá zvykem. Neoblíbený představitel jejich neoblíbené
strany měl mít veřejný projev v nedalekém parku a tady pár wannabe Hitlerů si říkalo, že udělají nejlíp,
když ho sejmou. A všechny přítomné s ním. Měl nějaké povědomí o tom, že mají výbušniny,
předpokládal ale, že je budou mít schované někde v srdci svého doupěte. Předpoklad se ukázal být
chybným. A to ve chvíli, kdy vystřelil a zjistil, že bedna, za kterou se jeden z těch hajzlů schovával,
obsahuje právě ony výbušniny. Výbuch otřásl celou budovou, zničil podpěrné sloupy v několika patrech a
Tony, odhozený tlakovou vlnou, se probral právě v okamžiku, kdy na něj dopadly tuny železobetonových
trosek. Věděl dobře, že má problém. Co nevěděl bylo, jak ho vyřešit. Exoskelet byl super, ale ani tak
nebyl dimenzovaný na takovou zátěž. Nemohl se hnout a bylo mu stále jasnější, že za chvíli nebude moct
ani dýchat. Měl nějaké zásoby kyslíku, ale nebylo to moc. Tak nanejvýš hodina. Jen se modlil, aby byl
jeho reaktor v pořádku, tlaková vlna musela zkratovat některé obvody, takže byl odříznutý od možnosti
zavolat si pomoc. Skvělé vyhlídky.
Loki právě upíjel čaj na pohovce v obýváku a sledoval složité vzory nakreslené na stěně, když sebou
škubnul, div se horkým čajem nepolil. Netušil, že ho bude třeba už tak brzy.
„JARVISi, kde je tvůj pán?“
„Před padesáti minutami jsem s panem Starkem ztratil spojení,“ potvrdil mu počítač jeho obavy. Rychle
zvažoval možnosti. Anthony potřeboval pomoc, ale Loki stále nebyl ani zdaleka v pořádku a v plné síle.
Jen samotný teleport ho bude stát spoustu energie. Spoléhat na S.H.I.E.L.D.? Banda neschopných
nemehel. Zaklel a jal se zaříkávat. Co jiného zbývalo? Nenechá ho tam přece umřít - Tony ho taky
nenechal.
Když se nadechl a hutný prach mu zanesl dýchací cesty, rozkašlal se. Všude trosky, po Tonym ani vidu
ani slechu. Zavřel oči a soustředil se na své znamení, které měl Stark na ruce. Nedokázal určit jeho
polohu přesně a vyplýtval tak spoustu sil na zvedání trosek, pod kterými nic nenašel. Když už cítil, že mu
docházejí síly, konečně ho objevil. Vyprostil ho z trosek, ale neměl už energii, aby ho dopravil někam
jinam. Násilím mu sundal přední kryt helmy a zkontroloval reaktor na prsou. Sklo bylo prasklé, ale stále
jasně zářil. Loki nakrátko přitiskl jejich čela k sobě a zaplavila ho úleva, když se ujistil, že je miliardář
živý a zdravý, jen omdlel. Slyšel sirény a dovtípil se, že bude nejlepší, když odtamtud zmizí.
Přemístění zpět do věže ho stálo veškeré zbývající síly. Záchrana si vybrala svou daň a Loki se neslyšně
sesul na podlahu, kde zůstal ležet. Nebylo to bezvědomí, jen donutil své tělo jít na hranici možností a jeho
tělo na oplátku vyžadovalo spánek. Neodkladně.
„Tony! Hej, Tony, slyšíš mě?“ ozývaly se hlasy někde v dálce a nemilosrdně ho tahaly zpátky do reality.
„Nnnmhmmm...“ zahuhlal neurčitě a pootevřel oči, jen aby zjistil, že kouká do tváře Bruce Bannera.
„Díky bohu! Měl jsi z pekla štěstí, víš o tom?“ Tony se pomalu rozhlédl a když viděl spoušť kolem, musel
mu dát za pravdu.
Zbytek dne strávil na ošetřovně v Bannerových rukách a byl to pekelně nudný zbytek dne. Prasklé sklo
reaktoru ho znervózňovalo, pořád byl ale naživu, takže to muselo být jen povrchové poškození. Co mu
zaměstnávalo mozek víc, byla otázka, jak se dostal z těch sutin. Pamatoval si docela dobře, že ho to
zavalilo, tak jak se dostal ven, aniž by si to pamatoval? Ne, že by si chtěl stěžovat, jen se mu na tom štěstí
něco nezdálo. V jedenáct v noci prostě řekl, že jestli ho Banner chce dál vyšetřovat a prohlížet, bude ho
muset přivázat k posteli, a záhy odešel. Byl natolik pohroužený do toho, co se ten den stalo, že si na
Lokiho vzpomněl až ve výtahu ve Stark Tower.
Když zelenookého boha našel spícího ve své posteli, byl upřímně řečeno dost rád, že se s ním už ten den
nemusí bavit. Sám se cítil tak akorát na rychlou sprchu a dlouhý spánek. Dokonce i prasklé sklo na
reaktoru mohlo počkat.
Probudil se v poledne, se značně lepší náladou, než s jakou usínal. Loki stále spal, Tonymu ale přišlo, že
vypadá hůř, než včera ráno. I ve spánku vypadal unaveně a sklesle. Než se vydal do dílny, vyměnit svůj
obvyklý reaktor za trochu starší model, aby ho mohl opravit, všiml si Lokiho oblečení nedbale
rozházeného kolem postele. To samo o sobě mu bylo jedno, ale na černých kalhotách byl nános světlého
prachu k nepřehlédnutí. Až teď ho napadla otázka, co vlastně Loki celý den dělal. Pokračoval ve své
plánované cestě do dílny, kde si nechal přehrát záznam z předchozího dne. A nebyl o nic moudřejší.
Naopak byl ještě zmatenější než kdy dřív. Loki si četl, pak chvíli seděl v obýváku, následně položil
JARVISovi dost divnou otázku a následovalo pět minut šumu. Pak BAM a Loki nikde. Prostě zmizel. Půl
hodina prázdného bytu, pak další chvilka šumu a Loki se přičaroval zpátky. Zaprášený sebou sekl na zem,
kde zůstal ležet několik hodin, než se probral a vrávoravou chůzí se přemístil do ložnice, kde ho později
Tony našel.
„Co to sakra...“
Žádné komentáře:
Okomentovat