Byl souzen a vyhnán, aby se naučil vážit si životů druhých. Zbaven téměř všeho, co ho odlišovalo od smrtelníků, kterými tak pohrdá, se Loki ocitá na stejném místě, kde utržil svou drtivou porážku. Ale zdá se, že ani to osudu nestačí a tak je záhy konfrontován s jedním z mála lidí, kteří mají skoro stejně nezdravé ego, jako on sám.
#Dokončená série o 12 dílech z let 2012 - 2013#
Jakkoliv nečekal, že se mezi ním a Lokim věci vyvinou tak, jak se vyvinuly, Tony v hloubi duše věděl, že
nemůže Lokiho schovávat na věky věků. Na to se kolem něj motalo příliš mnoho lidí. Měl ho vykopnout
ve chvíli, kdy se vzpamatoval z mimozemské návštěvy, dřív, než dospěli do onoho bodu, ze kterého
nebylo návratu. Jenže to neudělal a teď už nemělo smysl nad tím přemýšlet. Co si ani jeden z nich nechtěl
připustit bylo, že konec jejich malého tajného dobrodružství by mohl přijít velmi brzy.
Nevěděl, proč ho JARV neupozornil, že se vrátila Pepper, nevěděl, proč mu tentokrát nezavolala dopředu.
Dveře od výtahu se otevřely právě ve chvíli, kdy ho Loki tiskl k bezpečnostnímu sklu a velmi pečlivě
svým jazykem zkoumal Starkova ústa. Stála jako opařená, neschopna vstřebat scénu před sebou. A trvalo
to možná minutu, než se Loki od miliardáře odlepil a Tony ji konečně uviděl. Zkoušet výmluvy jako že to
vysvětlí, nedej bože že to není tak, jak to vypadá, by vyústilo pouze v to, že by urazil nejen ji, ale i
Lokiho, protože to bylo přesně tak, jak to vypadalo a on se tomu nijak nebránil. Než stačil vůbec něco
říct, obrátila se a zmizela zpátky ve výtahu.
„Asi máme problém,“ připustil Tony.
„A na to jsi přišel sám? Jsem na tebe hrdý,“ odvětil Loki těžce sarkastickým tónem.
„Oh, děkuji, nejsem hoden,“ neodpustil si Stark, zatímco přemýšlel, co bude dělat. Podvedl Pepper - svoji
přítelkyni a ředitelku své vlastní firmy - s někým, kdo chtěl zotročit celou planetu a málem se mu to
povedlo. Ne, Tony nemohl říct, že už se dostal z horších patálií, tohle byla úplně nová úroveň jeho
obvyklých větších či menších průšvihů.
„Mohu odejít,“ navrhnul Loki a zněl neobvykle váhavě.
„Nemyslím si, že by nám to nějak pomohlo. S.H.I.E.L.D. bude vědět, že jsi tady... myslím tím tady na
Zemi. Půjdou po tobě a najdou tě. A i kdyby tě nenašli přímo tady se mnou, já už se z toho nedostanu.“
Zadíval se na zbytek náčrtku, který zbyl na zdi po otevřeném portálu.
„Nerozumíš. Mohu odejít z tohoto světa.“ Tony překvapeně zamrkal.
„Co prosím?“
„Otevřu portál a odejdu. Nenechám za sebou žádné stopy - nic, co by dokázalo, že jsem tu někdy byl.“
„To ale není možné. Thor říkal, že...“ Nestačil ani dopovědět větu.
„Thor?!“ zavrčel Loki a Tony si najednou připadal nepříjemně blízko okna.
„Ale no tak! Byl jsi bůhvíkde, dělali ti bůhví co a já jsem měl jen tak sedět?! Ptal jsem se Thora na
portály, chtěl jsem vědět, jestli je něco... cokoliv, čím bych ti mohl nějak pomoct.“ Lokiho pohled
výrazně změkl.
„A co ti řekl?“
„Že ani ty neotevřeš portál jen tak. Že i minule jsi k tomu potřeboval to žezlo nebo co to bylo.“
„Jsem překvapen, že Thor má vůbec nějaké ponětí o těchto věcech. Leč to, co ti řekl, není tak úplně
pravda. Ne teď.“ Tony se na něj díval s neskrývanou zvědavostí.
„Já... jsem jiný než Thor, než zbytek těch božských hlupáků. Byť ani pro mne není snadné průchod
otevřít, mám-li dostatek sil, dovedu to. Pokud je to tvým přáním, odejdu.“ To bylo poprvé za relativně
krátký časový úsek, kdy mu Lokiho prohlášení vyrazilo dech.
„Já...“ Pokoušel se projít všechny události od Lokiho příchodu. Vlastně nejen ty. Nikdy předtím se
nesetkal s někým, s kým by chtěl trávit tolik času, s kým by chtěl sdílet svoje vědomosti. Ale jenom
pomyšlení na to, že on: Tony Stark, proslulý svůdník, který se za nic na světě neváže, by měl mít něco
takového jako vztah s někým, jako je Loki, ho tak trochu děsila. Tak trochu hodně. Jenže pokud ho teď
nechá jít, bude to definitivní.
„Loki...“ pokusil se vyslovit své rozhodnutí, ale neuspěl.
„Došel nám čas,“ prohlásil Asgarďan rezignovaně a přimáčkl Tonyho k nejbližší zdi - co nejdál od okna.
V příští vteřině se za oknem, u kterého ještě před okamžikem stáli, objevil černý vrtulník. Ve stejnou
chvíli se otevřely dveře od výtahu a dovnitř vstoupila část Avengers - Fury, Rogers a Černá vdova, spolu
s několika vojáky S.H.I.E.L.D.u. Loki zasyčel pár výhružek, aniž by se na krok hnul od Tonyho,
bezpečně schovaného za jeho zády. Starkovi chvíli trvalo, než si uvědomil, že ho Loki chrání. Byl tím
faktem šokován, ale nehodlal si stěžovat. Z téměř každého myslitelného úhlu na ně mířila zbraň, takže
jediný bezpečný prvek byla pevná zeď za jejich zády.
Fury udělal krok vpřed.
„Mohl by mi laskavě někdo vysvětlit, co se to tu děje?!“ zavrčel a měřil si Lokiho pohledem.
„Wow, proč mi nikdo neřekl, že je u mě dneska party!“
„Pane Starku, pokud chcete říct něco k věci, doporučuji vám to udělat hned.“
„Když řeknu, že to není tak, jak to vypadá, nebudete mi věřit. Když řeknu, že tu s ním jsem dobrovolně,
nebudete mi věřit. Když řeknu, že celá ta věc s Chitauri byla jinak, nebudete mi věřit. Jaký má smysl,
abych vůbec něco říkal?“
„Loki má moc ovládat mysl druhých, to přece všichni víme, tak na co čekáme?“ prohlásila Romanovová.
„Jenže! K tomu potřeboval ten zlatej klacek - vidíte ho někde? Ne? Já taky ne. Kromě toho, pokud nejste
barvoslepí, možná už jste zaregistrovali, že nemám najednou modrý oči.“
„Tak co tady dělá?!“
„Plní svůj trest za něco, za co nebyl zodpovědný.“ Loki byl překvapený Starkovou upřímností, ale nedal
na sobě nic znát.
„Ještě tu o Červené Karkulce, prosím, pane Starku. Vážně mě tímhle chcete přesvědčit, že jednáte z
vlastní vůle?“ S tím Fury odjistil svou vlastní zbraň.
„Loki, odstup od něj.“
„Ne.“
„To je poslední varování.“ Vojáci čekali jen na jediný pokyn, ale Loki varování ignoroval. Padl rozkaz a
Loki mávl rukou. Místo výstřelů opanovalo místnost prosté ticho a zmatené pohledy přítomných, které v
příští vteřině přerušil hlasitý hrom. Tony pocítil Lokiho napětí, nebylo divu, v místnosti se objevil Thor.
Těžko říct, jestli se situace mohla nějak zhoršit.
„Bratře! Co tady děláš?“ Thor vypadal šokovaně - ne, že by to Tony nechápal.
„Nejsem tvůj bratr,“ opáčil Loki s relativním klidem.
„Cítil jsem tvou magii, jak je to možné? Nemohl jsi zlomit Odinovy pečeti...“
„Odin není nejmocnějším v Devíti světech, to bys měl vědět i navzdory svému inteligenčnímu deficitu.“
„Ne, jistěže ne, ale kdo by...“
„Kdo by pomohl někomu, jako jsem já? To jsi chtěl říci?“ Hlas se mu lehce chvěl nenávistí. Nikdo se
neodvážil mezi dva bratry mísit.
„Ne. Kdo by šel proti Odinovu rozsudku?“
„Samotný Yggdrasil mi vrátil mou moc. Ani Odin se nemůže rovnat Stromu života.“ Thor zalapal po
dechu a ostatní jen nechápali.
„Ale pokud máš zpátky svoji moc, proč jsi zůstal?“ Touhle otázkou uhodil hřebík na hlavičku.
„To není tvá věc.“
„Loki...“ Thor se otočil k Furymu.
„Přeji si mluvit se svým bratrem na chvíli o samotě.“ Že Fury není tím nápadem ani trochu nadšený
nebylo těžké poznat, ale co měl dělat - odmítnout prince Asgardu?
„Nikam nepůjdu,“ protestoval Loki. Znělo to dětinsky, na druhou stranu, jak měl vyjádřit nesouhlas, aniž
by musel přiznat, že Starka nespustí z očí?
„A s Anthonym také,“ dodal Thor.
„Máte pět minut,“ procedil Fury skrz zuby a nechal trojici odejít do vedlejší místnosti.
„Loki, to nemůže být pravda.“ Tony se absolutně nechytal a Loki se tvářil neutrálně.
„Nepotřebuji tvé požehnání.“
„Ne, jistěže ne. Uvědomuješ si ale...“
„Nepotřebuji ani tvé poučování.“
„Omlouvám se. Jen... chci abys věděl, že jsem rád. Přeji ti štěstí, bratře.“
„Je to všechno?“ Tony si nemohl nevšimnout bolestného výrazu v Thorově tváři.
„Promluvím s ředitelem Furym, zkusím mu vysvětlil...“ V tu chvíli se do hovoru vmísil Tony.
„Vysvětlit Furymu? Co mu chceš vysvětlovat? A i kdyby ti náhodou uvěřil, stejně budou chtít Lokiho
hlavu na podnose!“
„Loki sem nepatří, nemůže tady zůstat, ať už v držení S.H.I.E.L.D.u, nebo tebe, Anthony.“ Když to
dořekl, přešel Loki do útoku - byť zatím jen toho slovního.
„Nemáš právo mě vzít zpět a i kdybys měl, nepůjdu! Jak se opovažuješ, jak si dovoluješ o mně mluvit
jako o jednom ze svých poddaných?!“ Za jeho výpadem bylo něco jiného, než vztek na Thorovo
nešťastné vyjadřování, ale Tony to zatím nemohl správně zařadit.
„Loki... náš otec tě sem poslal, abys prošel stejnou lekcí, jakou jsem prošel já, abys dostal stejnou šanci.
Ani jeden z nás nemůže na Midgardu setrvat, jakkoliv bychom si to přáli, tím spíše, když máš teď svou
moc zpět. Víš to stejně dobře jako já, bratře.“
„Zůstanu, kde budu chtít. Nikdo z Asgardu se nepostaví vůli Yggdrasilu.“
„Tohle není svět pro tebe. Z pohledu obyvatel Midgardu jsme nesmrtelní, nestárneme. Nepotřebuji vidět
do věcí budoucích, abych věděl, co tě čeká. Snažně tě prosím, bratře, ušetři se toho.“
Tony pobíral jen malé střípky z toho, o čem se ti dva bavili, leč ani to málo se mu nelíbilo. Bylo to jako
poslouchat matku, kterak náctileté dceři rozmlouvá, že její kluk je pro ni moc starý - v tomhle případě
moc... smrtelný.
„Thore já chápu tvoji starost, vážně, ale nemyslíš, že tohle je něco, co by si měl Loki rozhodnout sám?“
Skvěle, teď se za něj postavil, jak by to udělala každá dobrá manželka. Thor zjevně nečekal, že Stark
Lokiho otevřeně podpoří, takže mu prohlášení vzalo vítr z plachet. Bohužel ne na dlouho.
„Anthony, cením si, že ti na mém bratrovi záleží. Natolik, že jsi přešel, co tomuto světu udělal, ale
největší oběť pro jeho dobro, kterou můžeš složit, je přesvědčit ho, že mám pravdu.“ Loki se už už
nadechoval, nicméně Tony se nehodlal vzdát. Téhle potyčky a už vůbec ne Lokiho.
„To neudělám.“
„Respektuji vaše přání,“ přišla nečekaně smířlivá odpověď následovaná zvláštním tichem. Loki
zpracovával Starkovo prohlášení, Tony všechno, co řekl Thor.
Pět minut bylo pryč a plavovlasý princ se zvedl, aby je odvedl zpět k Furymu. Ještě než prošli dveřmi,
chytil Loki Tonyho kolem pasu.
„Je čas, abych dostál svému titulu,“ usmál se tiše a s tím oba muži zmizeli, zanechávajíce za sebou jen
trochu zelenkavého kouře.
Žádné komentáře:
Okomentovat